Čekání na dobrou zprávu

Abbás předtím pronesl projev, že Palestinci a Izraelci musí společně usilovat o získání široké podpory pro mír. Poté, co jeden z představitelů Hamasu vyjádřil ochotu zastavit akce proti Izraeli, se mohlo zdát, že získání takové podpory je možné. Vzápětí ovšem Brigáda mučedníků od Al-Aksá dopravila k přechodu, kterým putuje většina obchodní výměny mezi Izraelem a pásmem Gazy, stokilogramovou bombu a výsledkem byl masakr jako letos na Dakaru - pět mrtvých. Dalo se to očekávat, ale zkouška ohněm, přichází pro Abbáse příliš brzy. Palestinci si ještě pamatují jeho volební kampaň, ve které sliboval, že se s radikály domluví po dobrém, a Izraelci teď budou pozorně sledovat, zda se jednalo o pouhou předvolební rétoriku, anebo zda to myslel vážně.

Základní otázkou totiž je, zda Abbás v praxi nebude druhým Arafatem, který sice nad atentáty vyjádří politování, ale nebude schopen jim zabránit. V takovém případě totiž atentátníky budou i nadále vyhledávat izraelská komanda, která společně s ozbrojenci občas zlikvidují i všechny kolem, včetně žen a dětí. Za to pak radikálové, bez ohledu na to, co si myslí Abbás, slíbí pomstu a tu mají ve zvyku dodržet. Tím pádem se znovu roztočí spirála násilí, která se ostatně ani nezastavila. Je to stále dokola stejný příběh marnosti a beznaděje a svět ho sleduje pouze díky víře, že všechno má svůj konec. Plyne ze zákona pravděpodobnosti, že po všech špatných zprávách musí přijít i dobrá. Neví se kdy ani proč, jasné je pouze, že nemůže nepřijít, a média chtějí být u toho, protože ji posluchačům, čtenářům a divákům už léta dluží.