Časovaný vlak
Takovýmto titulkem označily největší a nejvražednější teroristický útok v Rusku za posledních několik let četné ruské noviny. Na mysli tím nemají jen fakt, že po pátečním výbuchu na nejfrekventovanější ruské trati o pár edsítekl metrů dál zaduněla další, tentokrát naštěstí o hodně slabší exploze, která žádné ztráty na životech ani škody nepřinesla. Spíš jim jde o to, že - ač to zní děsivě - podobný útok se dal očekávat a bylo jen otázkou času, kdy přijde.
Shrňme si stručně známé okolnosti útoku: Poslední čtyři vozy z celkem třinácti vykolejily po výbuchu nálože pod jednou z kolejnic. Podle ruského ministra vnitra Nurgalijeva se jednalo o trhavionu vyrobenou na bázi plastických výbušnin a ručního granátu o síle rovnající se asi 7 kilogramům TNT. Podle odborníků na terorismus nebyla nálož vyrobena příliš profesionálně a navíc útočníky poněkud zaskočila vysoká rychlost vlaku, protože do vzduchu chtěli vyhodit lokomotivu, což by podle jejich výpočtů vedlo ke zkáze celé soupravy. Útok tak velmi připomíná podobný atentát na rychlík na této trati v roce 2007. Tenkrát si ovšem tragédie vyžádala jen šedesát zraněných a značné materiální škody, ale o život jako zázrakem nepřišel nikdo.
Pokud jde o původce - a to je teď největší otázka - už v sobotu během dopoledne se k útoku přihlásila neonacistická organizace Combat 18. Tento předpoklad však během sobotního výslechu vyvrátil šéf ultranacionalistického Hnutí proti imigraci, smutně proslulý Alexandr Bělov. Ten podle ruského vysílání BBC před vyšetřovateli riovnou poukázal na fakt, že v severozápadním Rusku, kde k útoku došlo, žije mnoho čečenských imigrantů. Ti podle něj v horké fázi bojů v jejich rodném Čečensku postupně na čas odcházeli přímo na severní Kavkaz, bojovat proti federálním vojskům. Čečenská či islámská stopa je ale i beztak hlavní a také nejpravděpodobnější. Ruské bezpečnostní orgány každopádně pátrají po rusovlasém čtyřicátníkovi podsadité postavy, jehož počítačový portrét už byl rozeslán na služebny milice i FSB po celém Rusku.
Prezident Dmitrij Medveděv okamžitě ustavil vyšetřovací komisi a uspořádal dálkovou videoporadu se šéfy všech zainteresovaných resortů. Podle politologa Alexeje Makarkina je v této souvislosti zajímavý prezidentův styl, který zřejmě během vyšetřování poskytne daleko větší otevřenost při informování veřejnosti než tomu bylo v podobných případech za jeho předchůdce.
Pozornost hlavně ruských médií se soustředila na bezpečnost, respektive naprostou bezbrannost právě železnic, které jsou v Rusku navíc nejvýznamnějším celostátním přepravcem obyvatelstva. Jak vyplynulo ze včerejší debaty na Rádiu Svoboda, vybudovat kupříkladu bezpečnostní rámy na nádražích či zajistit spolehlivou ostrahu desetitisíců kilometrů tratí je věc naprosto nemyslitelná a je třeba se proto soustředit spíš na pátrání po teroristech. Jak je ovšem tato snaha úspěšná, ukazují praktickly všechny předchozí kavkazanské teroristické akce.
Co může tento brutální útok (po němž ostatně následoval podobný naštěstí neúspěšný pokus o likvidaci expresu ze sibiřské Ťumeně do ázerbájdžánského Baku) znamenat pro nálady v současné ruské společnosti, naznačuje dnešní britský Independent: Tento výbuch nemířil jen proti jednotlivému vlaku, ale proti celému Rusku, což jen posílí ruské puzení k ještě větší národní soudržnosti a zvýší to etnické napětí v zemi. Není divu: Pokkud se čečenská verze potvrdí, znamená to, že nesmiřitelní severokavkazští bojovníci se po potlačení odporu přímo v jejich vlasti přestěhují takovéto teroristické buňky přímo do Ruska. Zní to velmi pravděpodobně a není to příjemné zjištění. Pro nikoho.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.