Být Švýcarem? Vyberte si!
Snad žádná evropská země v historii nebyla tak národnostně a kulturně barevná jako dnešní Švýcarsko. Místní horalé byli vždy čtyř národností a spojili se do obecně tolerantního státu.
Později tato tolerance zapřičinila velkou migraci z území Itálie, Německa i Francie a příchod rozdílných a zajímavých osobností a jednotlivců, kteří měnili tvář nejen Švýcarska, ale i celého světa.
Prvními Švýcary byly už před tisícovkami let osadníci, kteří směřovali hlouběji do Alp. Švýcarskem procházely proudy cestovatelů, kteří mířili na slunný jih, nebo naopak studený sever. Samotná hradba nejvyšších evropských hor působila jako zábrana, přes kterou přecházeli zdatní obchodníci, i vojáci, kteří však vždy byli málo úspěšní. Dodnes nejlépe prostupné je údolí mezi Ženevským a Bodamským jezerem, kudy procházely vlivy mnoha kultur i národů. Počet obyvatel navýšilo hlavně v 19. a 20. století mnoho dělníků z Itálie, kteří zároveň měnili poměr místních národností. V té době zde už existovala specifická migrace intelektuálů, kteří ve Švýcarsku přečkávali světové války, utíkali před revolucemi a politickým útlakem. Působil zde Francouz a protestant Jan Kalvín stejně jako Rus V. I. Lenin, německý spisovatel Thomas Mann nebo po válce politicky nepohodlný britský Američan Charlie Chaplin. Většina těchto uprchlíků volila oblasti kolem měst plných cizinců. Například Ženevu, Curych nebo Lausanne.
I samotní Švýcaři se však často stěhovali ze své země. Nejznámější byly švýcarské gardy, které dodnes chrání papeže a bránily i francouzského krále nebo další panovníky. I místní zemědělci migrovali na jiná území, v Evropě třeba do Porýní a Falce. Mnoho set tisíc horalů ale zamířilo i za moře, kde dodnes existují oblasti, které se hlásí hlavně ke švýcarsko-německému původu svých předků. Americké státy jako New Jersey, Pensylvánie, ale i Minnesotta a Texas často zažívají místní švýcarské slavnosti s ozvuky kultury Švýcarska.
Velkou roli pro zemi samotnou hrála jeho typická neutralita, která zabránila mnoho katastrofám. Konfederace se stala centrem výroby luxusních výrobků a bankovních operací, což přitahovalo bohaté lidi z celého světa. Své letní byty tu mají mnozí Britové, po konci 2. světové války sem však zamířily i tisíce Čechoslováků, Poláků a Maďarů, když utíkali před komunismem. Jako emigranti zde ale často měli docela tvrdé podmínky k životu, takže se raději přesouvali do USA, Kanady nebo Austrálie. Švýcarsko se pro ně stalo spíš jen přechodnou stanicí.
V konfederaci dnes cizinci tvoří 18 % obyvatel. Mnozí předešlí emigranti se už asimilovali. Ti současní procházejí často zvláštní praxí, která snad jinde nemá obdoby. Švýcaři milují plebiscity a hlavně referenda, takže se mohou vyjádřit k tomu, kolik a jaké cizince chtějí ve své obci, někdy i kantonu. Nejlépe přijímají stále početné Italy, kteří často žijí i mimo italsky mluvící oblasti země. Míří sem ale i moderní migrace, hlavně Jugoslávců, kteří utekli před válkou v 90. letech a našli si zde místo k životu. Početní jsou i Turci, pracující často jako dělníci na stavbách, podobně jako i v jiných německy mluvících oblastech. Novodobými gastarbeitery a vlastně i migranty jsou východní Němci, kteří po statisících opouštějí bývalou NDR, aby pracovali nejen v západním Německu, ale často taky právě ve Švýcarsku. Pracují zde především v turistickém průmyslu, Švýcaři se proti nim však už začali ozývat, protože jim jako rodilí mluvčí berou kvalifikovanou práci. Země je tedy místem konzervativního, i liberálního přístupu k jiným národnostem a migraci. Nejednou záleží přímo na obci či kantonu, kdo se stane dalším Švýcarem.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
