Byl Rudolf Hess Hitlerův mírový posel?
Dnešní pořad přinese nové poznatky o slavném letu Rudolfa Hesse do Británie. Povíme vám také o ruských a afrických boháčích, strachu evropských Židů z antisemitismu, následcích předčasných sňatků malých holčiček v Jemenu, unikátní znakové řeči beduínů a novinkách biblické archeologie nebo dalších zjištěních o slavném ledovém muži Ötzim.
Let Hitlerova zástupce Rudolfa Hesse do Británie v roce 1941 je jednou z nejzáhadnějších a nejpodivuhodnějších epizod druhé světové války a dodnes je zahalen tajemstvím. Většinou bývá označována za vrtoch duševně nemocného člověka. Historik Peter Padfield však ve své nové knize s názvem Hess, Hitler a Churchill předkládá důkazy, které podle něj ukazují, že Hess s sebou do Anglie přivezl Hitlerův návrh mírové smlouvy. Nacisté v ní Angličanům slibovali, že se stáhnou ze západní Evropy výměnou za britskou neutralitu v případě nadcházejícího útoku na Rusko, píše britský Telegraph.
O existenci tohoto dokumentu řekl autorovi člověk, který byl tehdy podle svých slov spolu s dalšími němčináři povolán britskou tajnou službou MI6, aby smlouvu přeložili Churchillovi do angličtiny. Tento nejmenovaný zdroj později působil jako pedagog na jedné z předních britských univerzit. Dnes je již po smrti, ale stačil Padfieldovi vypovědět celý příběh. Návrh mírové dohody byl podle něj napsán na stroji na papíře s hlavičkou říšského kancléřství. Byl k němu připojen i anglický překlad, ale Britové dali přednost vlastnímu.
První dvě strany smlouvy pojednávaly podrobně o tom, jaké cíle Hitler sleduje v Rusku. Následovala část s detaily, které popisovaly, jak si Británie může udržet nezávislost, impérium i armádu, zatímco nacisté odejdou ze západní Evropy. Smlouva mezi Británií a Německem navrhovala „wohlwollende Neutralität“ , neboli „přívětivou neutralitu“, až Německo napadne Sovětský svaz. Podle překladatele Němci dokonce Britům sdělili datum německého útoku.
Padfield v knize dospěl k závěru, že Hessova cesta do Británie nebyla zrada. Hitler podle něj Hesse poslal, aby doručil jeho pečlivě vypracovaný návrh mírové smlouvy. Žádné oficiální archivy se o existenci takové dohody nezmiňují – podle autora kvůli ochraně pověsti mocných osobností. Byl to skutečný mezník v druhé světové válce, zdůrazňuje Padfield. „Churchill mohl nabídku klidně přijmout, ale zvolil morálnější možnost. Byl přesvědčen, že se Hitlerovi nedá věřit a že by mu to stejně nestačilo. Churchill chtěl, aby do války vstoupily Spojené státy a Británie spolu s nimi Hitlera porazila.“
Autor v knize přináší i další důkazy o pravdivosti překladatelova příběhu. Hess byl zajat hned poté, co10. května 1941 přistál padákem nedaleko Glasgow. Padfield našel výpověď svědkyně jeho zadržení, která bydlela opodál. Podle ní „dostala policie rozkaz hledat cenný dokument, jenž se ztratil“ a který byl nakonec nalezen „v nedalekém parku“.
Hess strávil zbytek války v britském zajetí a po ní byl vydán do Německa k norimberskému procesu. Ten ho odsoudil na doživotí a Hess si trest odpykal ve věznici Spandau, kde v roce 1987 zemřel ve věku 93 let. Úřady tehdy uvedly, že spáchal sebevraždu, ale jeho syn a někteří historikové tvrdí, že ho dala zavraždit britská tajná služba, protože znal informace, které neměl prozradit.
V Rusku existuje největší nerovnoměrnost v rozdělení bohatství na světě
Ukázala to pravidelná výroční studie finanční skupiny Credit Suisse, kterou cituje server rozhlasové stanice Rádio Svobodná Evropa – Rádio Svoboda. Podle ní v Rusku pouhých 110 občanů ovládá 35% majetku celé této velké země, zatímco obecně miliardáři ve světě ovládají jedno až dvě procenta. Většina ruských miliardářů své jmění nahromadila podnikáním v sektoru přírodního bohatství, jako je zemní plyn, ropa nebo zpracování kovů, a k udržení svého majetku využívají svých politických kontaktů s Kremlem.
Po rozpadu Sovětského svazu mnoho reformátorů doufalo, že se z Ruska stane výkonná ekonomika se spravedlivým rozdělením majetku, ale brzy je to přešlo, píše server. Při privatizaci získalo mnoho lidí „víc majetku, než bylo spravedlivé“. Podle oslovených analytiků je největší nerovnoměrnost rozdělení jmění právě v bývalých komunistických zemích, které prošly hospodářskou transformací a kde byl majetek ještě před dvaceti lety v podstatě rozdělen rovnoměrně. Podle nich bude velmi zajímavé sledovat, zda jmění ruských oligarchů zůstane zachováno i v příští generaci, nebo zda je jeho majitelé nějakým způsobem rozdělí.
Miliardáři žijí i v Africe, která je všeobecně považována za chudý kontinent, píše Christian Science Monitor, jenž cituje studii afrického podnikatelského časopisu Ventures . Podle ní mají někteří lidé v Africe víc peněz, než si umíme představit. Na černém kontinentu žije 55 miliardářů, kteří mají dohromady majetek v hodnotě 144 miliard dolarů. Mezi nimi jsou dokonce i tři ženy, včetně Folorunsho Alakijové, nigerijské ropné magnátky, která je dnes nejbohatší černoškou na světě. S jměním v hodnotě sedm a čtvrt miliard dolarů předstihla na žebříčku boháčů i slavnou americkou herečku a moderátorku Opru Winfreyovou.
Miliardáře lze najít v deseti afrických zemích. Nejbohatší je na ně Nigérie, kde jich žije dvacet. Americký časopis Forbes však tvrdí, že jsou jen dva. I tam zbohatli na přírodních zdrojích, jako je ropa nebo minerály. Také nejbohatší Afričan žije v Nigérii – je jím továrník Aliko Dangote, který disponuje majetkem přesahujícím dvacet miliard dolarů. V Nigérii se zároveň nejvíc prohloubila propast mezi bohatými a chudými a roste i korupce. Nejvíc se jí dopouštějí ti nejbohatší, kteří si pomocí úplatků zajišťují státní politiku tak, aby jim vyhovovala. Podle organizace Transparency International je Nigérie 37. nejzkorumpovanější země světa.
Strach evropských Židů z antisemitismu
Židé v Evropě mají takový strach z antisemitismu, že skoro čtvrtina z nich skrývá svou identitu. Zjistil to průzkum Agentury Evropské unie pro základní práva v devíti evropských zemích, jehož výsledky cituje Židovská telegrafická agentura. Celých 22% evropských židů tají svou víru a přiznává, že z obav z útoků nenosí náboženské symboly, jako je například jarmulka. Největší je tento strach ve Švédsku, kde jarmulku odmítá nosit 49% oslovených. I ve Francii se však takto chová 40% židů a v Belgii 36%. Antisemitismus je v Evropě na vzestupu a dochází ke stále většímu počtu útoků.
Průzkum proběhl od září do října ve Francii, Británii, Belgii, Německu, Švédsku, Itálii, Maďarsku, Rumunsku a Lotyšsku. Například v Maďarsku potvrdilo růst antisemitismu v posledních pěti letech 91% respondentů, ve Francii 88%, v Belgii 87% a ve Švédsku 80%. Jen o málo nižší číslo – 60% - to bylo v Itálii, Německu a Británii, zatímco v Lotyšsku má tento pocit 39% respondentů.
Antisemitský incident osobně zažila skoro třetina maďarských, 21% francouzských a 16% německých Židů. 27% oslovených uvedlo, že těchto útoků se dopustili muslimové, podle 22% lidí to byli „levičáci“ a podle 19% „pravičáci“. Tři čtvrtiny napadených však podobné incidenty vůbec neohlašují policii, protože ta s tím podle nich stejně nic neudělá.
O následcích předčasných sňatků malých holčiček v Jemenu
Sjednané sňatky s malými holčičkami v arabském světě jsou všeobecně známý jev, ale méně známo je, že tyto dívky někdy hned po svatební noci umírají. Nejzaostalejší je v tomto ohledu Jemen, kde jsou nezletilé dívenky nuceny do sňatku nejčastěji, píše server izraelského deníku Jediot achronot. V září takto zemřela na následky vnitřního krvácení osmiletá Rawán, zjevně po vynuceném pohlavním styku o svatební noci se svým 40letým novomanželem. Potvrdila to jemenská gynekoložka Arwa Rábíová z města Saná.
Tato lékařka dlouhodobě usiluje o zvýšení věkové hranice dívčích sňatků na osmnáct let. Do té doby podle ní děloha a boky nejsou plně vyvinuté a pohlavní styk může mít za následek řadu gynekologických komplikací, jako časté potraty nebo infekce, které dívku ohrožují na životě. Doktorka Rábíová má v ordinaci takových případů spousty – „deset až dvacet každý den, ne každý týden nebo měsíc“, zdůraznila.
V Jemenu, zejména na venkově, je běžné provdávat dcery už v osmi nebo devíti letech a jejich smrt po svatební noci není nic výjimečného. Přesto je Jemen signatářem mezinárodních smluv o právech dítěte, a tak aktivistky usilují o uzákonění pevné hranice osmnácti let jako minimálního věku sňatku. Už se jim podařilo přesvědčit vládu, aby zřídila zvláštní komisi, která má úmrtí nezletilých dívek vyšetřit.
Paradoxní přitom je, že až do roku 1999 zákon minimální věkovou hranici k sňatku nařizoval. Činila 16 let, ale veřejné mínění ji považovalo za příliš vysokou, a tak byla zrušena. Podle údajů organizace Human Rights Watch je v Jemenu k sňatku donuceno 14% dívek mladších patnácti let a 53% se jich vdává před dovršením osmnácti. Podle jemenských aktivistek rodina nejčastěji holčičky provdá, když z nějakého důvodu přestanou chodit do školy. Ty se pak v nové rodině často stávají obětí domácího násilí a žijí v naprosté izolaci.
O unikátní znakové řeči beduínů
V izraelské Negevské poušti žije kmen hluchých beduínů, kteří si vyvinuli unikátní znakovou řeč, píše deník Ha-arec. Ta teď umožňuje vědcům vzácný pohled na to, jak se u lidí řeč vyvíjela. Tým izraelských a amerických vědců studuje kmen Al-Saíd ve vesnici Chura už přes deset let a vysledoval složitý proces tvorby řeči. Kmen má více než 150 hluchých členů, což je výsledek genetiky a manželských zvyklostí. Jejich znaková řeč je speciální a kmen si ji vyvinul pro vlastní potřeby.
Znaková řeč kmene se skládá nejen z posunků, ale i výrazů tváře a gest celého těla a umí vyjádřit i gramatiku a skladbu věty. Mluvčí sdělí význam slova posunkem, ale pomocí pohybů těla mu dá gramatický význam. Když chce například použít podmiňovací způsob, pohybuje hlavou dopředu a dozadu. Dopředu znamená „jestli“ a dozadu „tak“, tedy druhou část podmiňovací věty. Když se chce mluvčí zeptat, zda ano, či ne, zvedá obočí. Bez těchto „dodatků“ by mu naslouchající nerozuměl.
Studie rovněž odhalila zásadní rozdíly v pohybech různých generací. Ta nejstarší používala k vyjádření gramatiky jen gesta rukou, a nikoli těla. Následující generace přidala pohyby hlavy a třetí, nejmladší, i výrazy obličeje. Každá nová generace tak podle vědců „hovoří bohatším jazykem“. Právě to ukazuje, jak se historicky vyvíjela lidská řeč a budoval jazyk.
Vědecký tým má však ještě větší ambice než porozumět Al-Saídům. Chce pochopit kognitivní základ sdělování pocitů pomocí výrazu tváře a pohybů těla a porovnat své poznatky se způsobem dorozumívání u šimpanzů. Používá k tomu i funkční zobrazení magnetickou rezonancí a další zobrazovací metody, aby zdokumentoval činnost mozku v okamžiku, kdy je vystaven různým emocím. Dalším prvkem, na nějž se studie zaměřuje, je pochopení gramatiky těla pomocí manipulace nejrůznějších aspektů experimentálního divadelního představení hluchých herců. Na této části studie se bude podílet i expert z Divadelní fakulty Haifské univerzity a izraelský spolek hluchoněmých.
V Negevské poušti se skrývají i ledajaké archeologické objevy. Badatelé tam nedávno našli past na levharty starou 5.000 let, píše časopis Live Science. Hned vedle ní byla past stará 1.600 let. Archeologové si nejprve mysleli, že jde o moderní past, kterou používají místní beduíni, protože past stará pět tisíc let vypadá úplně stejně jako ty, které se v oblasti běžně užívaly ještě v minulém století. Její princip lákání masožravých šelem pochází z dob, kdy lidé začali ochočovat kozy a ovce.
Past vypadá jako hromada kamení nebo mohyla a je třeba přesně vědět, co člověk hledá, aby zjistil, o co jde. V ní se nalézal provaz, na jehož konci bylo přivázané chutné sousto masa. Když šelma zatáhla za provaz upevněný na dveřích z kamenných desek, dveře spadly a zvíře uvěznily. Nález dvou identických pastí z tak různých období ukázal, že stejná metoda se používala tisíce let. Podle archeologů nesloužila jen na levharty, ale i lišky, vlky, hyeny a karakaly, místní druh rysa. Dalším cílem byla ochrana stád. Levharti dnes už nikoho neohrožují – poslední byl v Negevské poušti spatřen před deseti lety a vyhuben byl i v sousedním Jordánsku.
Hned pod Negevskou pouští poblíž nejjižnějšího izraelského města Ejlat leží poušť Arava a v ní údolí Timna se starověkými měděnými doly. Poté, co zde byly v roce 1969 nalezeny trosky egyptského chrámu z 13. století před naším letopočtem, se vědci domnívali, že doly provozovali starověcí Egypťané, ale nejnovější archeologické nálezy podpořily vyprávění Bible, podle něhož šlo o doly krále Šalomouna z desátého století před naším letopočtem, píše server Sci News. Vědci odeslali jedenáct nalezených olivových a datlových pecek k analýze v Oxfordu a ta potvrdila, že pocházejí z doby, kdy ve starověkém Izraeli vládl Šalomoun.
V Národním parku Timna může návštěvník vidět starověké měděné doly i pece na tavení mědi. Našly se zde také pozůstatky oděvů, látek, provazů, keramiky, metalurgických pecí a zbytků jídla, většinou z doby krále Šalomouna. Podle archeologů však zdejší doly zřejmě provozovali Edomité, kteří měli království vedle Judského a soustavně proti němu válčili. Tavící technologie byla překvapivě složitá a vyspělá a vyžadovala spolupráci tisíců lidí. Podle vědců muselo jít o vysoce vyvinutou společnost, přestože nálezy naznačují, že obyvatelé Timny žili ve stanech.
O slavném ledovém muži Ötzim
V roce 1991 se na rakousko-italských hranicích v tyrolském údolí Ötztal našla mumie zavražděného muže stará 5.300 let, jemuž se začalo říkat Ötzi. Vědci jeho tělo zkoumají dodnes a stále získávají nové poznatky, píše server časopisu National Geographic. K těm nejnovějším patří zjištění, že Ötzi má v rakouském Tyrolsku dodnes 19 žijících příbuzných. Ukázala to analýza DNA 3.700 anonymních dárců krve Lékařské fakulty v Innsbrucku. Analýza Ötziho tkání zase naznačuje, že pocházel z zemědělského rodu, jenž zřejmě přišel do Evropy z Blízkého východu.
Vědci Ötziho také podrobili důkladné lékařské prohlídce a zjistili, že trpěl asi čtyřiceti neduhy. Mimo jiné měl opotřebované klouby, zkornatělé tepny, žlučové kameny a nádor na malíčku u nohy, který možná vznikl z omrzliny. Měl také lymskou boreliózu a jeho organismus obsahoval znepokojivé množství arzenu – patrně pracoval v rudných dolech s mědí. Jeho zuby měly spoustu kazů a dásně byly zanícené. Do ramene ho zasáhl šíp, ale smrt mu přivodila silná rána do hlavy. Měl také několik abnormalit. Neměl zuby moudrosti, sházel mu dvanáctý pár žeber a pravděpodobně byl neplodný.
K jednomu z nejpozoruhodnějších zjištění však patří, že Ötzi byl od hlavy až k patě potetovaný více než padesáti obrázky. Nešlo však o tetování jehlou, jak je známe dnes, ale o jemné zářezy v kůži, do nichž se vtíralo černé uhlí. Nacházejí se na místech náchylných ke zranění nebo bolesti, což vedlo některé vědce k přesvědčení, že jde o akupunkturní body. To by znamenalo, že akupunktura byla známa o 2.000 let dříve, než se doposud myslelo.
Ötzi se živil pylem a kozím masem. V jeho žaludku se nacházelo třicet druhů pylu, z nichž vyplývá, že ledový muž zemřel na jaře nebo začátkem léta. Poslední potravu přijal asi dvě hodiny před smrtí – zrní a maso z kozoroha. Analýza pylů v Ötziho žaludku vědcům dokonce umožnila určit, jakým výškovým terénem do průsmyku přibližně přišel.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
