Buďte Evropany, radí nám Amerika

4. únor 2008

Někdy se člověk v životě ocitne na rozcestí, kdy si musí vybrat z několika možností. Většinou přitom jde o dost složité rozhodování a nejde jen o to, jestli se půjde napravo, či nalevo. Do stejné pozice se logicky občas dostává i celá společnost.

Na křižovatce, byť to není příliš silně pociťováno, teď stojí Česká republika. I když o tom občas hovoří prezidentský kandidát Jan Švejnar. Češi se skutečně musí rozhodnout, jestli půjdou doleva či doprava. Opět ovšem není otázka tak prostá.

Prvním podnětem k úvahám o vlastní budoucnosti je nepochybně hrozící světová recese. Je téměř už na dohled od Ameriky a také Japonska. Pokud Ameriku ovládne, přesune se jednak do Asie, jednak do Evropy. Bude záležet na tamních ekonomikách, kdo spíše ustojí výpadek největšího obchodního partnera. Čechů se to konkrétně týká tím, že se potopí spolu s Evropou, i když sami s Američany neobchodují. V rámci kritické diskuse uvnitř Spojených států jsou slyšet velice nečekané hlasy. Pod dojmem blížící se recese a neustále zesilujícího eura vůči dolaru získává na popularitě úvaha, že ti Evropané všechno nedělají úplně špatně a že se teď, na rozdíl od minulých desetiletí, mohou učit Američané od nich.

Když s tímto názorem vystoupil dokonce vlivný ekonom Paul Krugman z Princetonské univerzity, je dost možné, že se touto úvahou bude řídit i očekávaná nová demokratická administrativa Spojených států.

Krugman upozorňuje, že Amerika je naprosto zpozdilá ve své politice podporující volný trh. Zpozdilá z toho důvodu, že zvolila strategii vedoucí k jasné porážce. Volný trh nemůže fungovat, pokud není obyvatelstvo dost mobilní, to znamená, pokud co nejvíc lidí nemá šanci k rychlému ekonomickému a společenskému vzestupu.

Při tvrdé ekonomické konkurenci, jaká existuje v nastávajícím století, se stále častěji stává, že člověk neuspěje na první pokus a ne vlastní vinou ztroskotá v zaměstnání či při svých podnikatelských záměrech. Ve Spojených státech zpravidla nedostane druhou šanci, pokud nepochází z úzké vrstvy bohatých rodin.

Zajistit druhou šanci může sociální systém, který každého člověka v kritické situaci podrží. Tento systém má k dispozici Evropa. V některých tamních zemích tak má střední třída mnohem větší podíl, než v Americe.

Proto je třeba zvýšit daně bohatým a ze zisku financovat sociální systém. Za úplný skandál považuje Krugman systém amerického soukromého zdravotnictví. Označuje ho za příliš drahé (je nejdražší na světě) a za příliš málo efektivní (značná část populace nemá přístup ke kvalitní péči). Doporučuje i v tom následovat Evropu a zavést povinné pojištění u neziskových zdravotních pojišťoven.

To je tedy první podnět: Amerika pochybuje o své vlastní cestě a chce napodobit tu evropskou.

S tímto podnětem se pozoruhodně kříží situace v České republice. Zdejší pravicová vláda přistupuje k radikálním reformám, které jsou motivovány americkou cestou. Bohatým klesají daně, snižují se dávky nezaměstnaným, zdravotnictví se má privatizovat. Převládá ideologie, že každý se má postarat především sám o sebe. Kdo je neúspěšný, může si za to sám.

Reformy byly konstruovány ještě v dobách, kdy všechno vypadalo tak snadné. Nejúspěšnější byla Amerika vyznávající svobodný trh, je tedy třeba zavést i v Česku co nejvíce svobodného trhu. Tak se tedy zavádí, i když sama Amerika o něm pochybuje.

Proto se reformy mohou zdát trochu archaické. Otázka tedy zní, co na této křižovatce dělat. Jsou tři možnost. Pokračovat v nastoupené cestě k volnému trhu a věřit, že u nás bude fungovat lépe. Je možné udělat pravý opak a zabočit doleva, to znamená někam k tradičním poměrům, kdy se země zadlužovala nadměrnými vládními výdaji a říkat tomu evropský model. Pak je ovšem možné připustit, že věci jsou trochu složitější. Pokud máme následovat evropský model, tak to přece jen nějaké reformy znamená.

Zastavme se u vytváření střední třídy a u větší mobility obyvatelstva. V Česku je například značný rozdíl v možnostech přístupu k nejlepšímu vzdělání, dokonce jeden z největších v nových členských zemích Evropské unie.

Společenský vzestup většině populace rovněž blokují klientelistická bratrstva: nahoru se nedostanete za své schopnosti, ale za to, koho znáte.

Z toho vyplývá logický závěr. Nejsou třeba zdravotnické experimenty. Není nutná zásadní penzijní reforma, stačilo by mírně zvýšit věk odchodu do penze, povinnou dobu pojištění a zpřísnit invalidní důchody. Jen by prospělo, kdyby se zrušila takzvaná rovná daň.

Co je ovšem třeba udělat ihned, to je zlepšit vzdělávací systém a také zasáhnout proti korupci, třeba novou organizací byrokracie a větším oddělením justice od výkonné moci.

Přinejmenším za námět k diskusi by mohly rady amerických ekonomů posloužit. Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

autor: Petr Holub
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.

František Novotný, moderátor

setkani_2100x1400.jpg

Setkání s Karlem Čapkem

Koupit

Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.