Budoucnost není v recyklaci, ale ve výrobě přírodních materiálů, věří odbornice

27. únor 2018
recyklace - třídění - tříděný odpad

Odborná studie českých vědců tvrdí, že není pravdou, že by se všechny tzv. biodegradabilní plasty samy v přírodě rozložily a zmizely během krátké doby. Můžeme se skutečně spolehnout na to, že použití rozložitelných plastů neškodí přírodě?

„Výzkum probíhal v letech 2011 až 2015. Cílem bylo mimo jiné ověřit rozkládání biodegradabilních plastů ve volné přírodě, v reálných podmínkách České republiky,“ uvedl v Magazínu Leonardo autor studie rostlinný biolog Tomáš Vaněk, vedoucí laboratoře Ústavu experimentální botaniky AV ČR.

Studie se zaměřila na plasty, které byly dostupné v roce 2010 a 2011, a novější výroby nebere v potaz. Zkoumané vzorky se většinou ani po pěti letech v kompostu nerozpadly, některé z nich navíc uvolnily do půdy nebezpečné chemikálie včetně ftalátů.

Vaněk uznává, že s tímto druhem plastů souvisí mnoho problému. „Například kdyby byl obal degradovatelný příliš rychle, tak má výrobce závažné problémy, jak ho vyrobit dostatek na sklad.“

Jako hlavní problém ale vědec vidí třídění odpadů. „Naše republika má poměrně dobrý systém recyklace, přibližně 95 % plastů se recykluje. Ale biodegradabilní obaly z podstaty věci recyklovat nejdou, i když z pohledu procesu třídění vypadají úplně stejně.“

Tak mohou tyto rozložitelné plasty znehodnotit ostatní plasty určené k recyklaci, protože jsou pro výrobní proces cizorodou látkou.

„Sama představa, že někdo může takové plasty pohodit v lese, je nesmírně nebezpečná, k tomu by vlastně nikdy nemělo dojít. Mnoho lidí si to ale tak vysvětlilo. Na vině jsou tak trochu výrobci, kteří občany přesvědčili, že to dělat můžou,“ konstatoval biolog.

Recyklace je užitečná, ale přírodní materiály ji vůbec nepotřebují

Ředitelka Ústavu chemie potravin a biotechnologií na Fakultě chemické Vysokého učení technického v Brně Ivana Márová považuje za současný největší problém bioplastů nedostatečnou legislativu a označování výrobků.

„Problém je v tom, co všechno bývá označováno jako bioplasty. Navíc, čím lépe rozložitelný a kvalitnější ten polymer je, tím je dražší,“ upozornila odbornice.

Podle ní je potřeba sladit trvanlivost plastu, trvanlivost výrobku a jeho biodegradabilitu. „Podobné je to s přírodními polymery: jinou trvanlivost má škrob a jinou celulóza... Totéž je i s přírodními plasty, bude záležet v jakých podmínkách a v jaké formě budou připraveny.“

Recyklace plastů podle

„Musíte mít možnost plast zpracovat do formy, ve které je použitelný. A to vyžaduje obvykle některé přídavky. My používáme výhradně potravinářská aditiva, a máme zkušenost, že se naše materiály rozkládají do dvou měsíců v kompostu.“

Podpora recyklace je sice užitečná, ale klasických plastů se prý nezbavíme ani za desetitisíce let. „Je také otázka, kolikrát je budeme moci recyklovat. Přírodní materiály se sice mohou rozkládat déle, ale rozloží se.“

„Takže bych podporovala vývoj materiálů na přírodní bázi, ale bude na to potřeba celkovou dotační evropskou politiku, protože pořizovací ceny takových materiálů jsou stále vysoké... Děláme ale vše pro to, abychom snížili cenu skutečně rozložitelných bioplastů, tedy těch přírodních a mikrobiálních,“ ujistila Ivana Márová.

Spustit audio
autoři: Veronika Paroulková, Ondřej Čihák