Budoucnost Kosova

Tématem prvního kola rozhovorů je reforma decentralizace, konečným cílem jednání by pak mělo být definování nového statusu Kosova.

Kosovo je od skončení bombardování NATO v červnu 1999 pod správou OSN. Ačkoliv je provincie dle mezinárodního práva i nadále integrální součástí Srbska, de facto ztratil Bělehrad nad touto oblastí jakoukoliv moc. Zatímco se kosovští Albánci dlouhodobě zasazují o nezávislost, bělehradská vláda několikrát explicitně označila nezávislost Kosova za nepřijatelnou - a jako řešení nabízí širokou formu autonomie. Další, Bělehradem akceptovatelnou možností je rozdělení Kosova, jež však neráží na problém praktické aplikace.

Vzhledem k tomu, že budoucí status Kosova je klíčem ke stabilitě celého regionu, je snahou mezinárodního společenství docílit dohody mezi oběma stranami. Ta je však vzhledem k rozporuplným stanoviskům téměř vyloučená.

Rozhodující úlohu, tak jako v mnoha podobných případech na Balkáně, sehraje mezinárodního společenství. Dle názoru Kontaktní skupiny není možné, aby se Kosovo vrátilo pod správu Bělehradu. Stejně odmítavý postoj zaujímá mezinárodní společenství i k otázce případného rozdělení.

Nejpravděpodobněji tedy Kosovo získá podmínečnou nezávislost a stane se novým státem již tak roztříštěného Balkánu. Tento výsledek předvídají jak zahraniční analytikové, tak mnozí politikové. Implicitně jej podpořil i hlavní vyjednavač, Marty Ahtysáry, když v rozhovoru pro německý týdeník Spiegel řekl, že o budoucnosti Kosova rozhodnou jeho obyvatelé, tedy většinoví Albánci.

Prosazování principu, jenž uznává vůli obyvatel by se však v balkánském prostředí nemuselo vyplatit. Srbská radikální strana, která v posledních volbách získala téměř třetinu hlasů a tradičně se těší relativně velké přízni voličů, často zmiňuje možné přehodnocení statusu Republiky srbské v Bosně a Hercegovině. Svou vůli po nezávislosti by mohli vyjádřit i Muslimové v Sandžaku, a zapomenout nesmíme ani na osud početné skupiny Albánců v jižním Srbsku a severní Makedonii. Stabilita Balkánu, jež je základním cílem mezinárodního společenství by tak mohla být ohrožena.

Ačkoliv se Srbsko bude ze všech sil snažit výsledný status Kosova ovlivnit, i v Bělehradě se již uvažuje o krocích, následujících po uznání kosovské nezávislosti. Plán srbské radikální strany připomíná poválečnou politiku Spolkové republiky Německa vůči NDR. Radikálové případnou nezávislost Kosova odmítnou a statut kosovské provincie prohlásí za okupaci.

Diplomaticky elegantnější návrh učinil srbský prezident Boris Tadič na foru Rady bezpečnosti OSN. Ve svém projevu sice znovu zopakoval srbskou nabídku široké autonomie, současně však navrhl status Kosova po dvacetiletém období znovu projednat. Srbská vláda by si tak především v očích svých voličů zachovala otevřená vrátka.

Kosovo navíc nepředstavuje jediný problém, se kterým se srbská vláda potýká. Ekonomická situace je nadále velmi špatná, stále nedostižný generál Radko Mladič blokuje jednání s EU, a v květnu letošního roku se pravděpodobně obyvatelé Černé Hory vyjádří pro nezávislost. Pokud bude nezávislost přiznána i Kosovu, přijde tak Srbsko zhruba o čtvrtinu území, jenž většina Srbů doposud považovala za své.

Je zřejmé, že před Srbskem leží další náročný rok!