Budoucnost českých vojáků v Afghánistánu

Válka o vojáky pro Afghánistán je sice nablízku a českou politickou scénu zasáhne tvrději než dosavadní čistě vnitropolitickými ohledy diktovaná šrůtka, jenže skutečné boje se povedou jinde než v Praze. O víkendu na mnichovské bezpečnostní konferenci. Poté na schůzce ministrů obrany Severoatlantické aliance v Krakově, pak na jednání aliančních ministrů zahraničí v Bruselu a posléze na dubnovém summitu NATO ve Štrasburku. Čeká se, že na všech těchto fórech Američané spojence vyzvou, aby rozhojnili své afghánské kontingenty - a že půjde o onen typ výzvy, jemuž se v diplomatické řeči říká důrazná.

Čeští sociální demokraté (kteří do té doby určitě zapomenou na slova, že sociálním demokratem je vlastně i Barack Obama) nebudou v Evropě jediní, komu se tento očekávaný americký tlak líbit nebude. Tvrdě proti jsou třeba i vlády v Berlíně a v Paříži. Mohou se ale Evropané na Obamu zlobit? Zvýšený důraz na Afghánistán signalizoval už před zvolením. Ostatně, sám půjde příkladem: Američané počet svých vojáků v této zemi brzy zdvojnásobí.

Od menších zemí se tak razantní navyšování kontingentu chtít nebude. Bylo by však slušné trochu ulevit státům jako Kanada, která sice v Afghánistánu má v uvozovkách jen 2500 vojáků, ale přitom jedny z nejvyšších ztrát, protože Kanaďané, na rozdíl třeba od Němců, musejí ve svém sektoru prakticky denně svádět těžké boje.

A mělo by také platit, že čím více aliančních vojáků do Afghánistánu odjede, o to dříve se jednou bude moci NATO ze země stáhnout. To nám říká čerstvá irácká lekce.