Brát nebo nebrat antibiotika?

Pochopení tohoto mechanismu nám může usnadnit rozhodování.

Původci infekcí

Infekční nemoc je vyvolaná infekčními agens (například bakterie, viry, parazité, houby), jak nám řekl epidemiolog Doc. MUDr. Bohumír Kříž, CSc. ze Státního zdravotního ústavu v Praze. Některé infekce jsou specifické pouze pro zvířata nebo lidi. Jiné se zas mohou přenášet ze zvířat na lidi. Nakazit se můžeme přímým stykem se nemocným nebo nepřímo - vodou, potravinami či dokonce infikovanou půdou.

Musíme nutně onemocnět?

Když se člověk setká s přenašeči infekčních chorob, nemusí ještě nutně onemocnět. O nemoci rozhoduje jeho vlastní ochrana proti infekčním částicím. A to buď tzv. nespecifická imunita (odolnost) či ochrana organismu prostřednictvím konkrétních protilátek.

Jak získat protilátky?

Protilátky můžeme získat tak, že infekci proděláme, což není vždy nejlepší řešení. Dále se dají získat očkováním. Očkování chrání člověka na různou dobu, podle druhu očkovacích látek. Můžeme se setkat buď s tzv. živými, usmrcenými očkovacími látkami nebo látkami chemického charakteru. Živé očkovací látky jsou virová agens, která neztrácí schopnost vyvolávat protilátky ale ztratila možnost vyvolat vlastní onemocnění. Tento způsob očkování vydrží ze vše nejdéle. Někdy může být takto získaná imunita dokonce i celoživotní.

Brát nebo nebrat antibiotika?

Infekční nemoci se léčí antibiotiky. Mikroorganismy se ale mohou časem stát vůči antibiotikům rezistentní. Velmi tomu pomáhá nezodpovědné zacházení nemocných s antibiotiky, kdy mohou některé infekční agens přežít léčbu a získat tak odolnost na tato léčiva. V tomto ohledu jsou nebezpečná zejména tzv. širokospektrá antibiotika. Ty útočí na široké spektrum mikroorganismů. Dotyčnou nemoc sice zvládnou, ale mohou ovlivnit jiné mikroorganismy, které zrovna žádnou nemoc nevyvolávají. U nich pak také vzniká rezistence a stávají se více nebezpečnými než doposud.