Bouře v akváriu. Vladimír Mečiar a Ján Čarnogurský

Vladimír Mečiar působil po listopadu 1989 nejprve ve VPN (Veřejnost proti násilí) a poté jako předseda vlastního HZDS (Hnutí za demokratické Slovensko, zprvu jako platforma VPN-ZDS). Nejprve byl slovenským ministrem vnitra (od ledna do voleb 1990), poté až do dubna 1991 slovenským premiérem, pak působil v opozici a po volbách v roce 1992 se stal opět premiérem.

Ján Čarnogurský po listopadu 1989 založil KDH (Křesťansko-demokratické hnutí), jehož byl dlouholetým předsedou. Od prosince 1989 do voleb 1990 působil jako místopředseda federální vlády, poté vykonával do dubna 1991 funkci prvního místopředsedy vlády slovenské. Od dubna 1991 do voleb 1992 byl slovenským premiérem, poté působil v opozici.

Vladimír Mečiar byl nejprve zastáncem federace, byť byl tento pojem v jeho pojetí postupně naplňován ne zcela čitelným obsahem, a v období, kdy byl předsedou opozičního HZDS, se stal zastáncem konfederace. Tedy v zásadě jakéhosi soft modelu samostatného Slovenska, protože k vytvoření autentického konfederačního systému by mezi českými politickými subjekty jednoduše nenašel partnera.

28. listopadu 1989 jednalo Občanské fórum s předsedou vlády Ladislavem Adamcem. Na snímku zprava Zdeněk Jičínský, Václav Havel, Ján Čarnogurský, Václav Malý a Michael Kocáb|foto: ČTK, Libor Hajský,ČTK

Ján Čarnogurský byl zastáncem konceptu postupného osamostatňování Slovenska, které by pak do Evropské unie (tehdy ještě společenství) vstoupilo samostatně. Jeho vyjádření v tomto smyslu vzbuzovala v historických zemích kritiku a nepochopení, jeho postoj byl přitom daleko koncepčnější čitelnější než Mečiarův.

Výsledek voleb v červnu 1992 dal dlouhodobě za pravdu oběma, protože slovenské profederální síly se do parlamentu vůbec nedostaly.

V pořadu zazní vystoupení obou hlavních aktérů (z archivních nahrávek Českého rozhlasu), ukázky z jejich časopiseckých i knižních rozhovorů i úryvky z odborné historické literatury.