Boj s terorem

Pro tuto chvíli minu lacinou poznámku o tom, že centrem různých teroristických skupin už území dnešní České republiky v bolševické minulosti věru, že bylo... Ministra Bublana návrhy jsou oprávněné, pokud chce Česko sledovat trendy, o nichž se diskutovalo například na nedávné schůzce všech ministrů vnitra a spravedlnosti členských zemí Evropské unie, jíž se ovšem čeští ministři nezúčastnili. Jde o to, zdali jsou to trendy schopné zabránit teroristickým útokům, nebo zda návrhy jdou za hranice občanských svobod.

Česká republika zřejmě trendy sledovat musí, takže se máme na co těšit. Nemyslím to nijak cynicky, ale vzhledem k tomu, že mezi návrhy není například zákaz pobytu známých náboženských extrémistů na území republiky, jsou navrhovaná opatření spíše hrubým vpádem do soukromí občanů. Jen malou útěchou je, že se na podobném postupu shodli zástupci všech států Evropské unie. Mezi protiteroristická opatření má, podle ministra vnitra, patřit možnost vypnout mobilní telefonní sítě, možnost nahlížet do databází rozhovorů a krátkých textových zpráv (SMS), snadnější kontrola bankovních účtů a cenných papírů - a nakonec největší "pecka" - odposlech telefonních hovorů bez předběžného souhlasu státního zástupce.

Když jsem v úvodu řekl, že to ministr Bublan asi myslí s veřejností dobře, měl jsem na mysli především jedno z navrhovaných opatření. Totiž možnost nahlížet za určitých podmínek do bankovních operací. Je to sice vůči všem našim poctivým spoluobčanům drsné a kruté, ale na druhou stranu - bez větší kontroly podezřelých, zdůrazňuji "podezřelých", bankovních operací se Česká republika věru může stát (pokud jím už není) rájem pro finančníky teroristů či teroristických skupin.

Doposud je republika, vzhledem k řadě norem, které tuzemský finanční provoz buď vůbec nemá, nebo má jen nedokonalé jejich verze, toliko rájem finančních teroristů, jejichž oběťmi jsou všichni občané, kteří nemají ruku na státních či polostátních penězovodech. Tyto tajné finanční quasi-teroristické operace pak všichni spoluobčané pravidelně splácejí ve formě daní, z nichž jsou zaplácávány všechny ty tunely v podnicích, v bankách, v burzovních kšeftech a třeba i v prohraných mezinárodních arbitrážích...

Co se týče oněch dalších konkrétních opatření je nutné smutně počítat s možností, že žádné z nich žádnému teroristickému útoku nezabrání. Shodit mobilní telefonní sítě je sice krásná a bájná možnost, ale - jak se nejpozději před čtrnácti dny v Londýně tragicky prokázalo - výbuchům to nezabrání, podobně jako jim nezabránil poměrně perfektní kamerový systém, jímž je britská metropole již dlouhodobě vybavena. Bomby vybuchují i s obyčejnou časovou roznětkou, popřípadě pomocí jiných dálkově přenášených impulsů než jaké poskytuje mobilní telefon.

Nahlížení do databází (dokonce i neuskutečněných) rozhovorů a krátkých textových zpráv je jistě rovněž velmi silný nástroj boje proti terorismu, kdyby ovšem nebyl zatížen tou pochybností, že do nich bude nahlížet kdekdo bez sebemenší zodpovědnosti a bude je také patřičně nezodpovědně následně zneužívat. Už vidím ty titulky v bulvárních plátcích - kdo komu co řekl, a kdo komu co napsal...

Zpravodajské a policejní kamery v ložnicích by pak mohly být jen dalším logickým krokem v této linii boje proti mezinárodnímu terorismu.... Skutečným vrcholem státního slídilství pro mně zůstane, dokud se poprvé v dějinách neprokáže, že to doopravdy někdy někde nějak zafungovalo, odposlouchávání telefonních hovorů bez souhlasu státního zástupce. Ani se člověku nechce domýšlet, co asi nastane, když zpravodajské či policejní složky někoho odposlechnou, poté nedostanou dodatečné povolení - a co asi s nějakou tou zajímavou informací udělají? Přijde nějaký "muž v černém" a mávnutím kouzelného elektronického proutku jim tu vzpomínku na nepovolený odposlech vymaže z paměti? Asi ne.

Tímhle lamentem chci spíše dát průchod názoru, že všechna navrhovaná opatření sice jaksi předstírají zvýšení boje proti terorismu, ale jejich účinnost se (vzhledem k dosavadním, poměrně trpkým zkušenostem s výkony teroristů) jeví jako minimální. Všechna ta opatření jsou namířena proti projevům teroristického myšlení, nikoli proti příčinám tohoto myšlení. Jenže, to by politici museli promýšlet náš svět o mnoho hlouběji, než jen k možnostem, jak pod záminkou boje proti zdánlivě neviditelnému nepříteli utáhnout demokratické opratě vlastním národům.