Boj politiků s přírodou

Poradci by měli pravdu, protože by se mohli opřít o údaje Centra pro výzkum veřejného mínění. Vyplývá z nich, že ekologické problémy pociťuje pouze sedmina občanů. Téměř polovina si však pochvaluje, že se situace zlepšila. Co se tedy stalo a proč politici nejčastěji hovoří o přírodě? Prvotním podnětem nepochybně byl vzestup preferencí Strany zelených. Počátkem roky začaly růst a teď se drží nad deseti procenty. Zelení se zřejmě neprosadili tématy z životního prostředí, přinejmenším až do března nebylo slyšet, že by o nějakých mluvili. Spíše liberální voliči hledají náhradu za Unii svobody. V každém případě jim však zelená orientace nevadí a možná že napodobují vzor ze sousedního Německa. Také tam dobře situovaní voliči z měst hlasují pro Zelené. Mají se dobře, a tak se zajímají o takové "detaily", jako je čistá voda a čistý vzduch. Jednou to sem zkrátka muselo přijít. .

Zelení pak začali hovořit o tom, že je třeba domluvit domácnostem, aby po zdražení plynu a elektřiny nezačínaly topit uhlím. K tomu dodali statistiky, jak škodlivý kouř z uhelných kamen ohrožuje novorozence a dokonce i mužskou potenci. Ostatní strany nečekaly a zdůraznily, že také ony chtějí prosazovat ekologickou daň, která zvýhodní paliva šetrná k přírodě a ostatní včetně nekvalitního uhlí řádně prodraží.

Bylo to až komické. Když jsou všechny strany pro ekologickou daň proč ji už dávno ve sněmovně neodhlasovaly.

Pak ovšem přišlo něco důležitějšího, totiž hořící skládka německého odpadu v Libčevsi. Barvité záběry ze severočeské obce vysílaly všechny televize a nebylo divu, že řešit problém se vypravil i sám premiér Jiří Paroubek. Zřejmě na tom si politici uvědomili, jak dobrým předvolebním tématem může být právě příroda. Experti upozorňují, že Češi se o životní prostředí příliš nezajímají, jsou však velmi citliví, kdyby se mělo zhoršit. Politik bojující s ohněm v Libčevsi, anebo dokonce s ničivými povodněmi, je ideálním modelem pro předvolební kampaň.

Když člověk sledoval boj politiků s přírodou, zůstal v něm jasný dojem - Libčeves před ohnivým peklem zachránil buď premiér, anebo lidovecký ministr Libor Ambrozek. Také před povodněmi nás zachránil buď Paroubek, anebo jeho severočeský konkurent z ODS, ústecký primátor Petr Gandalovič.

Zřejmě se jim to samotným musí líbit. Člověk přece kdysi býval zvířetem a všechny přírodní úkazy na něho mají silný podvědomý vliv. Když v současné době demonstruje svou odvahu a nepochybnou převahu nad relativně krotkými středoevropskými živly, stojí za ním výkony tisíců let lidské evoluce. Pokud by člověk v úvahách zašel jen trochu dále, mohl by říci, že předvolební kampaň konečně našla silné téma. Díky náhlému zájmu společnosti o ekologická témata do sněmovny nastoupí sebevědomá a silná Strana zelených, vítězem se přitom stane politik, který nejlépe přesvědčí veřejnost, že překoná všechny budoucí katastrofy.

Ovšem úplně střízlivě vzato, má náhlá obliba ekologie nejspíš dva důvody. Strany chtějí přebíráním témat z oblasti životního prostředí oslabit nástup Zelených, zároveň však objevují novou možnost vlastní propagace. To ovšem svědčí nejvíc o tom, že jim jiné silné téma chybí.

Přece si musí být velmi dobře vědomi, že Češi skutečně o přírodu velký zájem nemají. Mnohem spíše budou volit stranu, která slibuje co nejvíce dálnic. Nakonec ani sami Zelení nechtějí zpochybňovat nutnost další dálnice stavět. Z pohledu voličů tak může být ekologie pouze milou a zábavnou epizodou v jinak nevýrazné volební kampani. Nejvíc pravděpodobný scénář do budoucna tedy říká, že Zelení se nemusí do sněmovny vůbec dostat, pokud nenajdou ještě jiné téma oslovující větší část voličů. Politici ostatních stran svými výkony při požárech a povodních veřejnost zatím baví, pokud ale nezmění téma, mohou se zesměšnit.

Ekologická epizoda tak připomíná jediné: ani sedm týdnů před volbami není jasné volební téma. Strany stojí jako stíhací cyklisté na startu a pokud někdo přijde s nápadem zvýšit rodičovský příspěvek, ostatní ho trumfují něčím podobným. Teď se stalo něco podobného s ekologií. Finiš přijde, zatím však není jasné ani to, která ze stran rozjede skutečný závod.