Bohumil Vít Tajovský: Člověk musí hořeti

5. prosinec 2016

Vzpomínky želivského opata Bohumila Víta Tajovského, které vyšly pod názvem Člověk musí hořeti, vznikaly od dubna 1998 do srpna 1999 formou rozhovorů, které s opatem želivského kláštera vedli Aleš Palán a Jan Paulas. Text byl zaznamenáván na diktafonu, průběžně přepisován, upravován a na závěr opatem Tajovským autorizován.

Bohumil Vít Tajovský (1912-1999) po maturitě na gymnáziu v Havlíčkově Brodě (1931) nastoupil do semináře v Hradci Králové. V roce 1934 vstoupil do noviciátu u želivských premonstrátů, v roce 1937 byl v Hradci Králové vysvěcen na kněze a 4. července 1937 měl primici v Želivě.

Vít Bohumil Tajovský, opat želivského kláštera

V letech 1939 až 1941 dálkově studoval a složil profesorské zkoušky. Potom až do roku 1948 vyučoval náboženství, filozofii, dějiny a latinu na gymnáziu v Humpolci. V únoru roku 1948 byl akčním výborem v Humpolci veřejně označen za nepřítele lidu a byl mu zakázán vstup do humpoleckého gymnázia.

Počátkem roku 1950 byl v souvislosti s tzv. číhošťským zázrakem zatčen, neprávem odsouzen za velezradu, vyzvědačství a organizování ozbrojeného převratu na 20 let do vězení. Byl vězněn na Pankráci, Mírově, Valdicích a Leopoldově. Až v roce 1960 byl propuštěn na amnestii.

V letech 1960 až 1971 pracoval jako lesní dělník, topič a podnikový archivář. V roce 1969 mu byl odebrán státní souhlas k výkonu veřejné duchovní služby, o dva roky později odešel do invalidního důchodu. V roce 1993 se vrátil s řádovou komunitou na Želiv a pomáhal zde obnovovat klášterní život. Na jaře roku 1999 postoupil část svých opatských pravomocí nově zvolenému opatu­koadjuktorovi. V prosinci 1999 v želivském klášteře zemřel.

Desetidílnou četbu na pokračování připravila Šárka Grauová. V režii Markéty Jahodové účinkuje Petr Pelzer. K poslechu 7 dní po odvysílání.

autor: Petr Turek
Spustit audio