Bobule a sport

Jen málokdo pochybuje o tom, že by to dokázali bez dopingu. A ve hře jsou miliony dolarů. Zdraví a třeba sportovní etika jsou stranou. Proto také čím dál tvrději postupují antidopingové komise a to nejenom v cyklistice. Sportovce to rozčiluje, ovšem komisaři jsou neúprosní.

Za "zlatou éru" dopingu lze nepochybně považovat 80. léta minulého století, kdy sportovci brali nelegální látky pod dozorem lékařů a potažmo vlády. Socialistický sportovec mě porazit toho kapitalistického. Nakonec ale sportovci porazili sami sebe a to doslova. Příkladem je třeba mistr Československa ve vzpírání z roku 1981 Josef Kverek. V invalidním důchodu už od svých třiceti let. A to všechno jako důsledek státem řízeného dopingu. Na úspěchy vzpomíná bývalý vrcholový sportovec v domě s pečovatelskou službou, je chudý a ze slávy mu zbyly jen medaile a zničené zdraví.

Josef Kverek začal vzpírat v sedmnácti letech za Železárny a drátovny Bohumín. Mezi opravdové šampiony se ale dostal až na vojně. V Rudé hvězdě Praha s ním trénoval i olympijský vítěz Ota Zaremba. Tam se také poprvé setkal a anabolickými steroidy.

"Každej měl sáček, pytlík a v tom byly různý preparáty. No a na tom bylo napsáno, kolikrát se to bere denně. Takže nikdo nevěděl, co to je a jestli tam nějakej doping je nebo není. To jsme poznali, že během čtrnácti dnů vzrostla síla, svalová hmota, začalo se přibírat. A tři dny před závodem jsme to shazovali. Až na poslední chvíli. A to se užívaly diuretika." S vrcholovým sportem přestal Josef Kverek poté, co mu začala odumírat ruka, a objevily se další pohybové potíže. To už ale bylo pozdě.

Rizika užívání anabolických steroidů už nikdo nezpochybňuje. V České republice jsou ilegální. Přesto není složité je sehnat. Na internetových fórech si dávají rady stejně staří chlapci, jako byl Josef Kverek v době, kdy začal se vzpíráním.