Blížíme se k hranici únosnosti prostředí, varuje chemik před zamořováním polutanty

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Znečištění oceánů - ilustrační foto

Analytický chemik profesor Tomáš Cajthaml se specializuje na využití mikroorganismů pro rozklad organických odpadních látek v životním prostředí. Co to znamená a k čemu tuto specializaci potřebujeme, vysvětlil sám vědec v Magazínu Leonardo.

„Lidstvo svou činností vyvíjí řadu látek, které se v přírodě nevyskytovaly, a tudíž se přirozeně nerozkládají,“ uvedl expert.

Vývoj mikroorganismů, které dříve či později každou látku rozloží, sice funguje, ale je velmi pomalý a trvá dlouho. „Proto se snažíme využít už přírodou připravených bakterií, hub nebo rostlin pro to, abychom čistili místa, která člověk zamořil.“

„Tyto metody už přešly i do obecné praxe, takže existuje i u nás mnoho sanačních firem, které využívají bakterie pro rozklad třeba kontaminaci palivy a podobně.“

Cajthaml popsal, jak jeho tým postupuje. „Vybíráme si kmeny bakterií, které se přirozeně vyskytují v přírodě, testujeme jejich schopnost různě rozkládat různé látky. Pokud zjistíme, že jsou účinné, tak se sleduje za jakých podmínek fungují nejlépe, co potřebují pro život a jak by se mohly dále využít v praxi.“


„Česká populace je jedna z nejkontaminovanějších polychlorovanými bifenyly na světě, měřeno koncentrací této látky v mateřském mléku... Budete se divit, ale nejlepším rozkladačem polychlorovaných bifenylů je hlíva ústřičná. Její kořeny se dají použít k rozkládání polutantů tak, že se půda s nimi smíchá.“

Spíš než prvoplánová kontaminace je problémem dnešním doby výroba celé řady látek, které se do životního prostředí dostávají nepozorovaně. „Jde o tzv. nově se objevující polutanty. Mezi ně patří celá řada látek, o kterých vlastně nevíme, že nám mohou v budoucnu škodit.“

Typickým příkladem nově objevujících se polutantů jsou ftaláty, které se ve velmi malých koncentracích šíří životním prostředím. „Nejsou akutně toxické, ale dokáží narušit hormonální dráhy a tak i sexuální vývoj jedinců. Jako první to pocítí organismy ve vodě, ale posléze pravděpodobně i lidé.“

„Řešením je omezit produkci takových látek a omezit jejich uvolňování do životního prostředí,“ dodal chemik.

Právě přibývání hormonálních látek a léčiv v našem okolí považují vědci za akutní problém. „Tyto látky se vykytují ve velice nízkých koncentracích.“

„Léky, které zkonzumujeme a vyčůráme do odpadní vody, jsou v ní přítomné v nízké koncentraci, takže ani čistírnou odpadních vod nejsou dobře zpracovány a dokonale odstraněny. A přitom nejde o nerozložitelné látky.“


„Díky moderním technologiím možná vidíme více, než potřebujeme, takže jsme takoví sýčkové možná už přespříliš. Ale máme na druhou stranu indikace, že na tom lidstvo není dobře. Například klesá naše reprodukční schopnost... za několik desítek let klesl počet spermií na 20 %."

To samé se děje s mnoha dalším antimikrobiálními látkami obsaženými v čistících prostředcích, kosmetických přípravcích, zubních pastách, ústních vodách a tekutých mýdlech.

„Ukazuje se, že životní prostředí vzrůstající populaci a požadavky lidstva na technologie a materiály nezvládá unést. Říká se tomu únosnost prostředí.“

To ale neznamená, že máme jen důvod zoufat. „Ty nejhorší jedy už do životního prostředí nevypouštíme, a když se koukneme na stav našich řek, tak ve Vltavě jsou ryby, které se dají konzumovat.“

„Ne všechno je tak špatné. Ale nesmíme usnout na vavřínech, protože hrozeb je opravdu mnoho. A já mám v popisu práce je hlídat a hledat,“ shrnul Tomáš Cajthaml.