Bledou pleť nemáme po neandrtálcích
Bledá pleť nás Středoevropanů zřejmě není dědictvím po neandrtálských předcích. Podle nové studie se objevila až za dlouho poté, co neandrtálci vyhynuli.
Moderní lidé, kteří před několika desítkami let opouštěli Afriku, měli tmavě zbarvenou pokožku. Předpokládá se však, že záhy po příchodu do daleko méně slunné Evropy jejich pleť vybledla. Selekční tlak totiž upřednostňoval jedince se světlejší pokožkou, v níž se lépe vytvářel důležitý vitamín D. Někteří vědci se také domnívají, že tomuto procesu napomohlo křížení moderních lidí s neandrtálci, kteří měli rovněž světlou pleť a někteří i zrzavé vlasy. Tuto teorii však nyní vyvrací práce mezinárodního týmu, který vedli portugalští vědci.
V dosavadních vědeckých studiích se podařilo identifikovat geny, jejichž polymorfismus mohl mít vliv na zbarvení pokožky prvních Evropanů. Otázkou však zůstávalo, kdy k posunu od tmavé ke světlé pleti vlastně došlo. Vědci proto sledovali příslušné geny v genomech lidí s evropskými a subsaharskými předky. Z výsledků jejich studie vyplývá, že geny spojené se světlou pletí (KITLG, TYRP1, SLC24A5 a SLC45A2) se u Evropanů objevily někdy před 11 000 až 19 000 lety, kdy po neandrtálcích zůstaly už jen archeologické nálezy. Neandrtálci vyhynuli asi před 28 000 lety a je tedy velmi nepravděpodobné, že by křížení s nimi mohlo ovlivnit barvu naší pleti.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
