Bilboardy a spořitelna

Pokud by zmíněné strany chtěly taktně odmítnout nabídku banky, mají dobrou záminku: mohou říct, že plakáty, které by za příspěvek České spořitelny mohly pořídit, nebude kam vylepit. Politici, kterých se to týká, ovšem nehledají způsob, jak sponzorský dar odmítnout. Řeší otázku, jak ho přijmout, aby to nevypadalo, že si je banka kupuje. Odhadnout reakci občanů není snadné, ani novináři se včera neshodli, zda je nabídka korektní, protože veřejná a průhledná, anebo zda je nemravná, neboť banka si politiky do budoucna zavazuje.

Dobré argumenty lze snést pod oba přístupy, povšimněme si ale také, oč se vlastně vede spor. Česká spořitelna míní ze svého zisku věnovat vybraným stranám celkem sedm a půl miliónu, tedy pouhý zlomek částky, kterou lze zítra vyhrát ve Sportce. O přehnané štědrosti nemůže být řeči. Spíše než o peníze na kampaň se v tomto případě jedná o vzkaz voličům. Banka nám říká dvě věci. Za prvé, že není důležité, kterého z těch tří rivalů budeme volit: stejné částky napovídají, že to vyjde nastejno. Za druhé nám Česká spořitelna nepřímo radí jiné strany nevolit, když žádným darem nepamatuje na ty, které dnes nemají zastoupení v poslanecké sněmovně. Kdo manažerům radil se sponzoringem, nevíme. Možná také nikdo. Kdyby ovšem odvážně vsadili na neparlamentní strany, stejně bychom to v kampani nepostřehli, když ty bilboardy u silnic mají být pokáceny.