Bilance působení sil NATO v Afghánistánu

22. listopad 2006

Už půl roku působí v Afghanistánu síly Severoatlantické aliance.Politici i jedenatřicet tisíc vojáků pod velením britského generála Davida Richardse si tedy už mohou dovolit poohlédnout se na uplynulých šest měsíců a provést první bilanci. Když do země přišly první jednotky, nebylo totiž záhy zcela jasné, co by měly dělat.

Jejich úkolem bylo spíše hlídkování a pomoc v obnově infrastruktury. Brzy se však ukázalo, že to hlídkování a to ještě "bojem" bude mít na nějaký čas přednost.

Posílené zbytky Talibánů s vydatnou zbrojní i materiální podporou zejména paštůnských soukmenovců hned za východní a jižní hranicí v Pakistánu se přeskupily a začaly na spojenecké vojáky útočit. Několik mohutných bitev, kdy Talibán nasadil až kolem dvou stovek ozbrojenců a stejně tolik jich ztratil, však nedosáhlo kýženého efektu - spíše naopak. Jak zdůrazňuje zmíněný velitel sil aliance, vojáci si už zdaleka nemyslí, že jejich mise je procházka parkem, avšak jsou si také jistí, že svůj bojový křest vyhráli.

Za této situace přiletěl začátkem týdne po návštěvě Pakistánu do Kábulu britský premiér Tony Blair a po jednáních s prezidentem Karzajem pak navštívil i pouštní tábor britských jednotek Camp Bastion v nejproblematičtější provincii Helmand na jihu země. Jak po téměř normálním Kábulu -- kde novináři z premiérova doprovodu udiveně zírali na zacpané ulice v dopravní špičce - vojáci premiérovi podle zpráv médií sdělili, že jsou stále v denním kontaktu s Talibány, i když útoků je méně a mnohem slabších. Mezi vojáky -- i podle jinak převážně skeptických britských médií - panuje mírný optimismus. Těžké boje, ve kterých ztratili celkem čtyři desítky druhů, už nepředvídají a v nastávajícím zimním období, kdy aktivita Talibánů obvykle utichá, budou prý mít více času na onu poválečnou rekonstrukci, která měla původně být hlavní náplní jejich činnosti. Situace je tedy ve srovnání s Irákem značně lepší, připomínají experti, i když na jaře lze zjevně očekávat novou talibánskou ofenzívu -- a to jsou Britové převážně nasazeni v provincii, kde pěstování opiových makovic a podpora narkotikovým mafiím a Talibánu v některých osadách často zcela převažovala.

Britští vojáci však premiéru Blairovi také vysvětlili s jakými nedostatky se potýkají a co potřebují k tomu, aby jejich mise mohla být úspěšnější. Méně lehkých džípů, které nechrání vojáky ani před kulkami snajperů a více obrněných vozidel typu Viking pro potřeby hlídkování, více vrtulníků a podobně. Premiér Blair přiznal - stejně jako předtím v Kábulu - že Západ podcenil jak dlouho bude obnova zničené země trvat a zdůraznil, že tak obrovský úkol může být úkolem na celou jednu generaci. "Neříkám, že zde dosavadním způsobem zůstaneme tak dlouho, avšak zdůrazňuji, že kořeny Talibánu a al-Kajdy sahají hluboko", řekl Blair. Některé komentátory to udivilo, jiní - a není jich mnoho -- připomínají jak značné vojenské síly musely být například po druhé světové válce nasazeny v některých zemích, které byly předtím pod kontrolou fašistických režimů a jak dlouho trvala denacifikace a jak náročná byla obnova jejich hospodářství.

Pakistánský prezident Musharraf tuto skutečnost ovšem Blairovi naznačil, když řekl, že Západ by měl přijít Afghanistánu na pomoc s obdobou Marshallova plánu poválečné pomoci. Je sice pravda, že se na lednové dárcovské konferenci už globálně sešlo přes deset miliard dolarů, avšak otázkou zůstává zda to bude stačit a jak efektivně bude pomoc distribuována.

Problémem také zůstává, jak zabránit tomu -- a zda to je vzhledem ke kmenové příbuznosti vůbec možné - aby se Talibán netěšil všestranné podpoře přes naprosto pórézní hranicí v pakistánském Wazíristánu, který je pod vlivem stejně extrémistické a fundemantalistické sekty Islámu, která dala vznik nejen Talibánu, ale dále podporuje i globální islamistický terorismus. Blair sice věnoval pakistánskému prezidentovi nemalý obnos na modernizaci a pacifikaci madras, tedy oněch fundamentalistických škol, ve kterých se mladí britští muslimové stávají fanatiky během prázdninového pobytu, avšak není jasné, zda to k něčemu vůbec bude. Někteří pozorovatelé totiž obviňují Musharrafa, že se s fundamentalisty snaží spíše dohodnout a ustupuje jim. Co do pomoci britské vlády v Afghanistánu, komentátoři ji zas obviňují, že většina finanční pomoci pro provincii Helmand zůstává nepoužita. Přitom je jasné, že sama vojenská převaha nestačí a právě ta obnova země a tedy hmatatelné a rychlé zlepšení údělu obyvatelstva je klíčem ke kýženému úspěchu. Doufejme, že to pochopí i mezinárodní společenství a že v tomto směru urychleně napře své usilí. Právě nyní, když to vojáci politikům umožnili

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .

autor: jj
Spustit audio