Bezpečnostní politika EU nám nevoní

Dávno před vznikem EU se takto občas dohodly dvě země, ba i více zemí. Podmínkou bylo, že mezi nimi nepanuje nepřátelství a že vyznávají stejnou právní filozofii. Dodnes platí, že demokratické země, které zrušily trest smrti, zásadně nevydávají stíhané osoby zemím, kde by jim za jejich trestný čin takový trest hrozil. Poslanecká většina, která odmítla "eurozatykač", argumentuje tím, že se nesrovnává s naší ústavou. Aby tomu náležitě porozuměl i prostý lid, přiblížila mu to ujištěním, že přece nebude omezovat svobodu našich občanů tím, že je bude vydávat orgánům cizích zemí. Poslanec Ivan Langer řekl (cituji podle deníku Právo): "Náš odpor a naše výhrady proti eurozatykači jsou signálem občanům ČR, že jsou hodnoty, jsou práva garantovaná Listinou lidských práv a svobod, které jsou nám asi vážnější, dražší a cennější, než je požadavek EU" (konec citátu). - Jak roztomilý příklad populistické argumentace. Ta totiž sází na nevyslovený přesažný význam. Zdůvodnění má znít vlastně takto: "Nebudeme vydávat naše hodné občany do nehodné ciziny!" Extradice se nevztahuje na bezúhonné občany, ale na ty, kdo jsou důvodně podezřelí z páchání závažné trestné činnosti. EU se k tomuto opatření rozhoduje v nouzi nejvyšší, do níž ji uvádí mezinárodní organizovaný zločin, zejména terorismus. Bez kolektivní dohody je vůči němu bezmocná. Víme přece, že útok radikálních islamistů na New York byl připravován v jejích dílnách v západní Evropě. Ministr spravedlnosti Karel Čermák správně namítal: riskujeme, že se naše země stane základnou zločinců. Někteří poslanci ho obvinili, že straší, že mystifikuje. Mystifikace je úmyslné klamání něčím zdánlivě pravdivým. Ministr však poukázal na něco, co se stokrát ověřilo i v jiných oblastech. Komu vadí těsnější poměry, nachází útočiště tam, kde jsou volnější. Zištní podnikatelé stěhují své firmy do daňových rájů. Toxikomani se stahují tam, kde je volnější drogová scéna. Experimentátoři ze Západu si zajeli naklonovat člověka do Jižní Koreje. Patří sem i potratová turistika stejně jako stěhování výroby za levnější pracovní silou.

Je nabíledni, že když nepřistoupíme na cílevědomější bezpečnostní politiku EU, staneme se útočištěm těch, proti nimž je namířena. Ti pak k nám přestěhují své týlové zabezpečení, svou logistiku.

Kladu si otázku, zda za poslaneckou nechutí k evropskému zatykači nevězí strategický záměr. USA i Evropa (tentokrát i včetně Ruska) vnímá stále zřetelněji ohrožení islamistickým terorismem. Neklíčí v některých hlavách kalkul, že když nebudeme Al Kaidu dráždit, dá nám ona pokoj? - Ani nemám chuť si představovat, jak by to pak v našem Česku vypadalo za takových deset let. Ne, tohle určitě není náš národní zájem. Chci doufat, že něco tak zrůdného zatím nikoho nenapadlo.

Ve hře je pravděpodobně jiný motiv. Evropský zatykač narazil na neochotu poslanců těch stran, které i jindy dávají najevo, že naší integrací do Evropy nejsou nadšeny. Mluví tak z duše dosti značné části naší veřejnosti, která očekává náš vstup do EU spíše s obavami. Tentokrát se ale opravdu vyznamenali, neboť jejich argumentace proti evropskému zatykači odporovala zcela očividně zdravému rozumu. - Zajímalo by mě, kolik lidí si toho všimlo.