Bez většiny, ale podle Ústavy

Ta totiž předpokládá, že nově jmenovaný premiér prostě předloží prezidentovi vládu, ať už má pro ni zajištěnu podporu nebo ne. Naopak Ústava přímo počítá s tím, že vláda důvěru nemusí dostat, proto nabízí ve svém článku šedesátém osmém druhý a třetí pokus k sestavení vlády. Ve třetím pokusu hovoří Ústava o tom, že prezident jmenuje premiéra na návrh předsedy Poslanecké sněmovny. Pokud ani tento nezíská se svou vládou důvěru, pak článek 35 dává možnost prezidentovi v takovém případě Poslaneckou sněmovnu rozpustit.

Toto je tedy podle stávající Ústavy ta nejčistší cesta k předčasným volbám. Pokud předseda ODS deklaruje, že právě ty jsou nyní jeho cílem a konání jeho budoucí vlády má k nim směřovat, pak postupuje zcela správně. Jenže otázkou je, jak proběhne druhý a třetí pokus. Předseda konkurenční ČSSD Jiří Paroubek předpokládá, že druhý pokus bude patřit právě jemu a dokonce už hovoří o tom, že se tak může stát na podzim po komunálních a senátních volbách. Prezident tuto variantu nevyloučil.

Jenže jak dnes připomněla strana Zelených, ani Paroubek nemá mnoho šancí vládu s důvěrou sestavit. Pokud dopadne stejně jako Topolánek v prvním případě, přijde na řadu třetí pokus, jenže ten může být problematický. Současný předseda Poslanecké sněmovny byl totiž volen jako dočasný a veřejně deklaroval, že odstoupí, pokud by měl navrhovat premiéra. Toto byl podle Ústavy dosti problematický krok, institut dočasného předsedy Poslanecké sněmovny, který by se sám vzdal svého práva ve třetím pokusu navrhovat premiéra, Ústava nezná. Pokud by tedy současný předseda odstoupil, nebylo by jednoduché v současném patu zvolit jiného. Tím je zvýrazněna problematičnost současného stavu.

Všechno se totiž mělo dít podle Ústavy a to se často dosud nedělo. Proto za současného stavu můžeme býti aspoň vděčni Mirku Topolánkovi, že podle Ústavy nyní postupuje, když sestavuje svou vládu. Jenže i zde jsou na místě různé otázky.

První z nich patří hned na počátek jednání. Topolánek se přehnaně zaměřil na projekt trojkoalice, přestože bylo zcela zřejmé, že takto postavená vláda nemá v Poslanecké sněmovně šanci. Od zveřejnění patového výsledku voleb bylo jasné, že vláda může vzniknout jen dohodou dvou nejsilnějších stran. Objevují se tedy oprávněné kritiky, že Mirek Topolánek měl od počátku jednat pouze s ČSSD a teprve až by se s ní nedohodl, zkoušet jiné alternativy, jako je tomu například teď, a to včetně alternativy trojkoaliční.

ODS argumentovala na začátku, že trojkoalice musela nejprve vzniknout a teprve pak se mohla ucházet o toleranci ČSSD. Jenže dá se to i obrátit. Tolerance ČSSD měla být nejprve vyjednána, aby pak trojkoalice mohla teprve vzniknout.

Nyní je tedy už jiná situace, ČSSD definitivně ukončila jednání s ODS a je jasné, že žádná dohoda mezi těmito dvěma stranami nyní není možná. Proto je správné, že Mirek Topolánek sestavuje svou vládu. Jenže v tuto chvíli by naopak bylo vhodné, aby oprášil svůj trojkoaliční projekt, přes všechny peripetie, které dosud nastaly.

Ne kvůli životnosti takové vlády, ale proto, že je pro hladký přechod k předčasným volbám použitelnější. Pokud menší strany totiž budou menšinové vládě ODS v opozici, daleko snadněji by mohly, i když to nyní odmítají, podlehnout Jiřímu Paroubkovi při jeho druhém případném pokusu.

Pro Topolánka, když už sestavuje menšinovou vládu, by to proto bylo výhodnější, než obsazovat posty nestraníky. Klade se otázka, jaký vlastně mají nestraníci pro menšinovou vládu ODS význam. Podporu ji nepřinesou a naopak odcizí malé strany. Pokud je tedy Topolánkovým cílem přejít plynule k předčasným volbám, měl by trojkoaliční projekt oprášit.

Současná situace je samozřejmě složitá a výsledek voleb politikům zamotal hlavy. Přesto opakujme alespoň to, že když už jednání nevedou k většinové vládě, alespoň se postupuje podle Ústavy. I to je třeba za současné situace ocenit.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .