Barokní Praha a její architekti

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Kostel sv. Ignáce na Karlově náměstí v Praze
0:00
/
0:00

V první polovině 17. století se v Praze začaly objevovat kupole barokních kostelů a stavěly se nové paláce katolické šlechty. Jako doklad definitivní změny společenských poměrů a začátek nové éry.

Štíhlé věže gotických chrámů a středověké portály nahradila zcela nová architektura.

Lobkowiczký palác na Pražském hradě

Císařským dekretem z 29. března 1624 bylo katolické vyznání vyhlášeno jako jediné možné a Pražská univerzita byla předána pod dozor a do správy jezuitů. Vznikly dvě nové koleje a k nim příslušné kostely: u Karlova mostu s kostelem nejsvětějšího Salvátora a na Karlově náměstí s kostelem svatého Ignáce, zakladatele jezuitského řádu. Oba tyto komplexy jsou spojeny se jménem Carlo Lurago.

Byl to jeden z lombardských stavitelů, kteří přišli do Prahy hledat práci. Chudí kameníci z kraje mezi Comským a Luganským jezerem byli velmi pracovití a také velmi schopní. Kromě Prahy a Vídně odcházeli do různých měst na italském poloostrově, především do Říma. Zakázky přišly také od ruského cara z Petrohradu a královských rodin ve Španělsku, Belgii, Francii i Anglii.

Rekatolizace, která se šířila napříč Evropou, přinášela řadu pracovních příležitostí k výstavbě nových sakrálních staveb. Ani šlechta nezůstávala pozadu. Význam svého společenského postavení symbolicky přetvořila do barokních městských paláců a zahrad, do letohrádků a letních sídel na venkově. Česká nobilita byla podle slov profesora Víta Vlnase nestydatě bohatá a nešetřila finančními prostředky pro nový životní styl.

Bezkonkurenční etapa Mistrů od jezera Como

Tuto poptávku v raně barokním období nedokázali uspokojit místní stavitelé, a ani ti lombardští neměli veškeré potřebné znalosti a dovednosti. Začínali skoro vždy jako štukatéři a ti nejzdatnější se postupně vypracovali na stavitele a architekty. Učili se v podstatě za pochodu, a to tak rychle a dobře, že začali udávat tón v pražském stavebním průmyslu, řečeno moderním jazykem.

Klementinum pohledem z Mariánského náměstí

Ke jménu Luragových se časem přidala další jména, hvězdnou trojici pražského architektonického nebe tvořili: Giovanni Domenico Orsi, který postavil Loretu na Hradčanech a Francesco Caratti, jenž řídil stavbu Černínského paláce. Rodina Lobkowiczů si najala Carla Luraga také pro přestavbu bývalého renesančního sídla Pernštejnů na Pražském hradě ve svou novou barokní rezidenci.

Bezkonkurenční etapa lombardských stavitelů pomalu končila, protože ve druhé polovině a koncem 17. století se mezi architekty objevily nové vynikající osobnosti: Francouz Jean Battista Mathey, v domácím prostředí potom Jan Blažej Santini Aichler a František Maxmilián Kaňka. To už se začíná psát kapitola dalšího uměleckého období, kterým se stalo vrcholné baroko.

V pořadu účinkují profesoři Vít Vlnas z Karlovy univerzity a Pavel Vlček z Akademie věd. Lombardii zastupuje italský architekt Cesare Visconti.

Spustit audio
autor: Michaela Krčmová

Odebírat podcast

Související