Barková a povodeň

Na rozdíl od podnikatelky neměli na výběr, zda složí požadovanou kauci. S velkou vodou se nesmlouvá. Podnikatelka se soudem sice smlouvala, ale ten neuvěřil, že je chudá. Trvá na osmi miliónech, shodou okolností částce, kterou měla před časem získat pojistným podvodem. V médiích se řeší, zda soud není přísný. Podnikatelce se podařilo vybudovat image oběti, ve smyslu Havlíčkova aforismu o tom, že od sedláka není prozíravé chodit s pány na led. Jenomže rozeznat při dnešním klientelismu, kdo si za koho nohu zláme, je problém: Podnikatel za vychytralého politika? Anebo politik za vychytralého podnikatele?

Pikantní je, že Libuše Barková skončila v cele zrovna když přišla povodeň. Souzena je totiž za to, že se podle obžaloby snažila na velké vodě vydělat. Pojistné bylo inkasováno i za zaplavení nemovitostí, které prokazatelně zaplaveny nebyly. Libuše Barková tvrdí, že viníkem pojišťovacího podvodu byl její otec. Soud o tom ale zatím nepřesvědčila, a v otázce kauce to ani není důležité. Při své volbě musela zvážit, zda je pro ni cennější svoboda, anebo peníze, o které by asi přišla, kdyby narychlo rozprodala něco ze svého majetku. Zdá se, že volila být raději bohatá ve vazbě, než chudá na svobodě. Lze to chápat, ale asi to není důvod k lítosti. Lítost patří lidem, kteří si velkou vodu nevymysleli a ani na ní nevydělají.