Arménie si kritiku kvůli antisemitismu nezaslouží, pravda je jinde, myslí si izraelský historik

Na jeho počátku stál článek deníku Jerusalem Post, který jsme přinesli i v našem vysílání.

Čtěte také

75 let po osvobození Osvětimi východoevropské země stále překrucují svou roli v holokaustu

Redaktorka Ma'ajan Džafiová-Hoffmanová v něm psala o „systémovém antisemitismu“ arménské společnosti. Autorka mimo jiné poukázala na to, že v Jerevanu stojí od roku 2016 socha Garegina Nždeha. Tuto významnou postavu arménské historie Džafiová-Hoffmanová označila za „nacistického kolaboranta“, který za druhé světové války působil v německém wermachtu.

Samotný Nždeh a někteří další se k wermachtu sice přidali dobrovolně, většinu mužstva takzvané Arménské legie ale tvořili váleční zajatci, které nacisté násilně zverbovali|foto:Český rozhlas

Jak ale na stránkách Jerusalem Postu oponuje historik Jo'av Loeff, „pravda je jiná“. Podle tohoto akademika, který vyučuje arménskou historii a kulturu na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě, byl Garegin Nždeh především vojenský hrdina a vůdce arménského osvobozeneckého hnutí, který se pro svůj národ snažil získat nezávislost po dlouhých staletích okupace.

Bojovník za svobodu

Nždeh bojoval proti Osmanské říši, která příslušníky arménské menšiny systematicky vraždila. Sehrál také důležitou roli při zakládání první nezávislé Arménské republiky, jež se po letech utrpení stala pro Armény krátkou chvilkou naděje.

Nadějné období let 1918 až 1920 ale brutálně ukončila invaze Rudé armády a anexe Arménie ze strany Sovětského svazu. Historik Loeff uvádí, že Nždeh se tehdy pokoušel zabránit tomu, aby rozsáhlé území jižní Arménie nepřipadlo tehdy už rovněž sovětskému Ázerbájdžánu. To se mu částečně podařilo, přestože dva historické arménské regiony – Náhorní Karabach a Nždehovo rodiště Nachičevan – Sověti Ázerbájdžánu předali.

Čtěte také

Ivan Štern: Antisemitismus jako součást evropské kultury

Čtěte také

Argument o antisemitismu muslimů je přehnaný. Používá se jako záminka, myslí si historik Frankl

Je nicméně pravda, že se Nždeh za druhé světové války připojil k wehrmachtu a krátce mu sloužil, připouští izraelský akademik s tím, že pro spolupráci s nacisty neexistuje žádné ospravedlnění. Zároveň je ale prý jasné, že Nždehova motivace pro tuto kolaboraci neměla nic společného s antisemitismem. Místo toho ho spíše poháněla nerealistická naděje, že tak pomůže opětovné nezávislosti Arménů.

Spolupráce s nacisty zároveň nebyla jediná chyba Garegina Nždeha. Když pochopil, že tato cesta úspěch nepřinese, pokusil se o vybudování nového partnerství, tentokrát se sovětským vůdcem Josifem Stalinem. Ten ho pozval do Moskvy, kde ale Sověti Nždeha zatkli, odsoudili a on strávil zbytek života ve vězení.

Samotný Nždeh a někteří další se k wermachtu sice přidali dobrovolně, většinu mužstva takzvané Arménské legie ale tvořili váleční zajatci, které nacisté násilně zverbovali. A zároveň bojovaly na straně Sovětů stovky tisíc Arménů, kteří se tak aktivně podíleli na poražení nacismu. Garegina Nždeha tedy Arméni neoslavují kvůli jeho kolaboraci s Němci, ale pro jeho celoživotní boj za osvobození arménského lidu, píše Jo'av Loeff.

Arméni nejsou antisemité

Izraelský historik odmítá i další teze o údajném antisemitismu v Arménii. Sám do této země často cestuje, nijak neskrývá, že je Žid, a přesto se tam prý s projevy antisemitismu nikdy nesetkal. A pokud už narazí na kritiku, jde hlavně o námitky k váhání Izraele uznat genocidu Arménů, spáchanou Osmanskou říší. Během ní za první světové války zemřelo okolo půldruhého milionu lidí.

Čtěte také

Arménie je zemí roku 2018 podle Economistu. Dosáhla největšího pokroku

Loeff má za to, že členové malé židovské komunity v Arménii nikdy antisemitismu nečelili. Většina arménských Židů zemi opustila v první polovině devadesátých let v situaci po ničivém zemětřesení z roku 1988 a po rozpadu Sovětského svazu. V té době Arménie trpěla ekonomickou krizí, kterou zhoršovala také válka s Ázerbájdžánem o Náhorní Karabach.

Mnoho lidí tehdy odešlo do zahraničí. A neodcházeli pouze Židé. Ale právě Židé to měli jednodušší, protože se mohli stěhovat do Izraele. Arménii tedy neopouštěli kvůli antisemitismu, ale protože hledali lepší život, poznamenává Jo'av Loeff.

V závěru své analýzy ještě upozorňuje na několik dalších momentů. Tak například – už několik let stojí v centru Jerevanu pomník, který připomíná nejen genocidu Arménů, ale také holokaust. Pominout zároveň nelze ani to, že arménský prezident nechyběl na nedávném světovém fóru o holokaustu v Jeruzalémě.

A zatřetí, Arménie se rozhodla v blízké době otevřít svou ambasádu v Izraeli, nehledě na to, jestli Izrael učiní to samé v Arménii. Nemůžou být jasnější vyjádření toho, že Arménie antisemitismus odmítá, uzavírá v deníku Jerusalem Post izraelský historik Jo'av Loeff.