Apolena Rychlíková: Už zase ty přijímačky. České děti drtí jednotné testy i roky špatná vzdělávací politika
Minulý rok byl pro velkou část rodičů deváťáků studenou sprchou. Navzdory varováním, že se na střední školy budou hlásit populačně silné ročníky, se stát na tuto situaci nepřipravil. A vypukl tak nevídaný chaos. Bylo by to možná úsměvné – přeci jen jsme v Česku zvyklí na ledacos – kdyby toto diletantství negativně neovlivňovalo budoucnost desítek tisíc dětí.
Situace, k níž došlo minulý rok, byla však jen vyvrcholením roky trvajícího neutěšeného stavu v oblasti českého základního a středního školství.
Čtěte také
A důvod, proč se kolem loňského fiaska spustilo takové haló, byl jednoduchý: Problémy se dotkly městských rodičů a jejich dětí, lidí z motivovaného prostředí.
Najednou se děti s dobrými známkami nemohly dostat ne třeba přímo na vysněnou školu, ale ani na jakoukoliv školu se všeobecným vzděláváním. A společnost si uvědomila, jak velký tu máme problém.
Příběhy, kterak zoufalí rodiče jedničkářů a jedničkářek přihlížejí, jak jejich dítě odchází na učňovské obory, nebo musí strávit rok na jazykovce, plnily přední stránky novin.
Skutečnost, že pro nižší vrstvy a děti z méně motivovaných rodin funguje české školství značně nespravedlivě po dlouhá léta, zůstávala v pozadí a neřešená.
Přitom je to právě velká úroveň nerovností a nahodilosti v kvalitě škol, co trápí české školáky a školačky, potažmo celé školství. A nezdá se, že by to politikům docházelo.
Nerovnosti ve vzdělání
Po loňských debatách došlo letos k nějakým změnám: děti si mohly podat ne dvě, ale tři přihlášky. Cermat, který má už po léta vše na starosti, letos navíc přišel s digitalizací. Ta se potýkala s celou řadou problémů, a jak by také ne, vždyť systém byl de facto vytvořen tzv. na koleni. I tak nezbývá než doufat, že vše se časem uklidní, digitalizace sama o sobě je krok dobrým směrem.
Čtěte také
Jenže jiné problémy přetrvávají: Zásadní je celkový koncept výběru dětí na střední školy, který ze vzdělání dělá tvrdou soutěž o místa na „lepších“ školách, který vytváří prostor pro taktizování a vede řadu rodin k tomu, že děti ze strachu o vůbec nějaké umístění hlásí i na takové střední školy, na které nikdo – děti ani rodiče – nechce. Tím to však nekončí.
Jedním z velkých problémů jsou každoročně testy, které Cermat zajišťuje a na jejichž základě se rozhoduje o přijetí na střední školu. Test z matematiky a test z českého jazyka trvají dohromady 130 minut – přesně tolik času může rozhodnout o budoucnosti dětí.
Jenže nejde jen o to: Systém je dlouhodobě kritizovaný za to, že nutí děti samoúčelnému memorování informací, které jindy v životě nevyužijí.
Termín „cermatí testy“ je mezi školáky plně zlidovělý, často odkazuje k něčemu absurdnímu a zbytečnému. Způsob, jak jsou testy postaveny, pak nahrává různým soukromým firmám, které nabízejí doučování.
Motivovanější rodiče tak mohou své děti drilovat, nechat doučovat a zvyšovat tím jejich šance na lepší výsledky. Děti z chudých a méně motivovaných rodin mají smůlu – bez ohledu na jejich studijní předpoklady.
O vzdělání, talentu či schopnostech nám pak celý tento koloběh řekne jen málo. A co je ještě horší: dál prohlubuje a řetězí nerovnosti ve vzdělání, které tvoří jeden z největších problémů současného Česka.
Autorka je publicistka a dokumentaristka
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
