Apolena Rychlíková: Uprchlíci, vítejte! Dokáže blízkost válečného konfliktu prolomit nenávistný postoj Česka k uprchlíkům?
Když v roce 2015 vrcholila takzvaná migrační krize, ustanovil se v České republice poměrně jasný politický i společenský narativ: Žádné uprchlíky, lidi, kteří ze zoufalství prchají ze zemí postižených válečnými konflikty, my přijímat nebudeme. Nikdo v té době asi netušil, do jaké míry odmítání uprchlíků ovlivní celou politickou debatu.
Dnes však zpětně jasně vidíme, že nenávistný a odmítavý postoj, na kterém ještě i během poslední voleb těžili body téměř všichni politici, v české společnosti zvítězil. A to ačkoliv tehdejší proponenti „antiimigrantských“ postojů, jako byl třeba Martin Konvička nebo Jana Wolfová, coby kandidáti pohořeli.
Čtěte také
V zemi, kde se za hodnoty evropské, západní, mezinárodní solidarity nedokázala postavit prakticky žádná strana a kde se kolem uprchlíků vyrojilo nebývalé množství fake news, nebyli tito extremisté potřeba. Jejich práci dokonale suplovala většina členů sněmovny – od pravicových stran přes Andreje Babiše (ANO) až k sociální demokracii. A samozřejmě komunistům.
Bolestné téma, které opanovalo českou diskuzi, se s válečným útokem Vladimira Putina na Ukrajinu otevřelo znovu. Jen pár stovek kilometrů od nás nyní probíhá bezprecedentní porušení mezinárodního práva a národní suverenity Ukrajiny.
Fotky, jak se zoufalí Ukrajinci snaží válce ujet, informace o rychlých prodejích nemovitostí a zběsilých nákupech benzínu, záběry, kterak ruská armáda ostřeluje letiště, lidé, skrývající se před střelami v kyjevském metru. Ze všech těchto obrazů právě probíhajícího konfliktu mrazí.
Lidská práva, humanita a solidarita
Politici mluví najednou úplně jinak a vyzývají k solidaritě s prchajícími Ukrajinci. Je to tak správně a je prakticky naší povinností těmto lidem pomoct. Bohužel pro ty z nás, kteří hájili solidaritu a pomoc lidem v nouzi kdykoliv jindy, tedy i v případě lidí ze Sýrie, Egypta nebo Afghánistánu, působí současné apely na lidskost poměrně licoměrně.
Humanita by totiž neměla být takto snadno ovlivnitelná místem původu trpících.
Čtěte také
Měla by být postojem, ke kterému jsme se schopni přihlásit prakticky kdykoliv. Bohužel v Česku, v zemi, kde dlouhodobě absentuje „vnitřní solidarita“ (silnějších se slabšími, bohatších s chudými), se takové věci budují velmi těžko.
A může za to právě i celkový diskurz, který jsme si nechali vnutit – politiky, agresivními médii, vytvářením falešných obrazů o jakýchsi ekonomických migrantech, strašením a odmítnutím lidskoprávní tradice, která Československo i Česko historicky provází a formuje. V uprchlících jako bychom v minulých letech snad ani nedokázali vidět lidi.
Nepřekvapivě jediný, kdo v názorech na lidi prchající před válkou zůstává konzistentní, je Tomio Okamura (SPD). Je zajímavé pozorovat, jak se pozice nenávistného, štvavého ultrapravicového populisty najednou odhalila naplno ve chvíli, kdy zůstal se svými extrémními názory osamocen.
To, co sledujeme na Ukrajině, je otřesné a je nutné konečně upustit od antiimigrantských postojů. Lidská práva, humanita a mezinárodní solidarita jsou totiž univerzálními hodnotami.
Teď, když zuří válka v našem kulturním a evropském okruhu, navíc s velmocí, se kterou sami máme špatnou zkušenost, se to můžeme začít znovu učit.
Koneckonců bleskový průzkum Českého rozhlasu dokládá, že pro pomoc všem lidem, prchajícím z Ukrajiny před válkou, je skoro 70 procent lidí u nás. Tak tedy: Uprchlíci, vítejte.
Autorka je komentátorka serveru A2larm
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
