Apolena Rychlíková: Minimální důstojná mzda opět vrací úder. V Česku se skutečně nežije nad poměry
Je normální jet jednou za rok na dovolenou? Je v pořádku mít možnost z každé výplaty něco odložit? I takové otázky si dlouhodobě kladou výzkumníci a výzkumnice z projektu Minimální důstojná mzda. Ten už po několik let otevírá diskuzi nad bídou českých platů a mezd.
V zásadě jde o nástroj, který se snaží nadesignovat, jak by měla vypadat odměna za práci za běžnou pracovní dobu.
Čtěte také
A to taková, jež pracujícím a jejich domácnostem poskytuje dostatek finančních prostředků k životu, který je většinou společnosti vnímaný jako určitý základní standard. Do výpočtu této mzdy se řadí výdaje na stravu a bydlení, ošacení, dopravu, zdravotní péči, vzdělání a volný čas a také se počítá s tím, aby lidé mohli zaplatit další důležité potřeby včetně úspor pro případ neočekávaných okolností.
Výsledek za letošní rok? Podle dat a analýz byla ta letošní vypočítána na necelých 41 tisíc korun a v Praze, kde jsou náklady vyšší, rovnou na 42770 korun. Právě tato částka má umožnit žít obyčejným, ale materiálně důstojným životem a cítit se plnohodnotným členem společnosti. Na takové peníze však více než tři čtvrtiny českých zaměstnanců nedosáhnou.
Co ještě lze brát za kvalitní život?
Čtěte také
Že na tom se mzdami nejsme zrovna nejlépe, je téma, které se v české společnosti diskutuje už dlouhá léta.
Odborníci často užívají termín „skrytá chudoba“ a varují, že právě tento typ zranitelnosti je pro fungující společnost ohrožujícím prvkem. Spolu s tím, jak dlouho se vládě nedaří zkrotit inflaci, jak narůstají výdaje na základní životní potřeby od jídla přes bydlení, se znovu vynořila potřebnost politických diskusí o mzdách a jejich výši.
Zvlášť v situaci, kdy dnes třetina domácností nic neušetří a dalších osm procent končí každý měsíc v minusu. Celá čtvrtina domácností pak navíc nemá peníze na neočekávatelný výdaj, jakým může být nutnost koupě nového spotřebiče nebo jiné, nutné a náhlé výdaje ve výši kolem 12 tisíc.
Čtěte také
Ačkoliv se objevují tendence parametry minimální důstojné mzdy zpochybňovat a kritizovat, je třeba tento ukazatel brát vážně. A to především proto, že do odcizených, statistických debat o mzdě průměrné nebo mediánové, které se zaměřují na příjmovou stránku, vnáší jeden opomíjený, leč zásadní element. A tím jsou výdaje a spolu s nimi i otázka, co ještě lze brát za kvalitní život, v němž se lidé nemusí bát, že je lyžařský kurz pro děti pošle do dluhové pasti.
Minimální důstojná mzda by nás ale měla zajímat i z mnoha dalších důvodů: na nedůstojné mzdy totiž doplácí společnost. Politickou radikalizací, nízkou kupní silou, generační chudobou, závislostí na sociálních dávkách, nárůstem šedé ekonomiky nebo třeba občanskou rezignací a zklamáním z polistopadového vývoje.
Podobným způsobem pracuje i dlouhotrvající výzkum Českého rozhlasu a PAQ Research s názvem Život k nezaplacení. Díky němu víme, jak se mění ekonomické chování domácností, na koho jak dopadá inflace a čemu obecně čelí lidé v České republice. To všechno jsou oblasti, které je důležité a dobré znát. O realitě a každodenních problémech nám totiž říkají mnohem víc, než nijak nepodložené politické proklamace o tom, že v Česku vlastně žádní chudí nejsou a jestli ano, mohou si za to přece sami.
Autorka je komentátorka serveru A2larm
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
