Apolena Rychlíková: Jednou z odpovědností zdravotníků je i mluvit pravdu o stávající situaci v nemocnicích. A ta je zlá
Když primář interního oddělení Karlovarské krajské nemocnice (KKN) oznámil, že v nemocnici v Chebu už nezbývá jediné volné lůžko jednotky intenzivní péče a že zaměstnanci nemocnice budou nyní už muset zvažovat, koho zachrání a koho nechají umřít, strhla se mela.
Vedení nemocnice ústy svého tiskového mluvčího Vladislava Podrackého přispěchalo s originálním vysvětlením: pan primář Stanislav Adamec je prý „přepracovaný“.
Čtěte také
Jak by také nebyl: chebská nemocnice byla v rámci KKN vždycky opomíjenou popelkou, na letité stížnosti, že ve špitále není dostatek pracovníků a že se tam vyplácejí neadekvátní mzdy, po léta nikdo nereagoval. A pak přišla pandemie koronaviru a spolu s ní začali mizet i další zaměstnanci. Jsou nemocní, nebo se musí starat o rodiny.
„Na dvanáctihodinové směny máme maximálně tři sestry, v noci dvě a sanitáře,“ uvádí primář Adamec bez okolků a dává tím nahlédnout do útrob fungování nemocnice. Tu přitom stihnul podobný osud jako řadu dalších menších regionálních nemocnic: zůstaly mimo veškerý politický zájem a teď, když je koronavirová situace v Česku ve své nejhlubší krizi, na to doplácejí.
Může zaměstnancům nemocnic jejich zoufalou upřímnost vůbec někdo vyčítat?
Dopady regionálních nerovností ve zdravotnictví
Reakce vedení nemocnice se bohužel nedá označit jiným slovem než nehoráznost. Namísto toho, aby své zaměstnance KKN podpořila v zatím největší zkoušce jejich dosavadní lékařské kariéry, dál jim svými výroky podkopává nohy a veřejně primáře dehonestuje.
Čtěte také
Jenže jaký to má smysl zvlášť ve chvíli, kdy si tu celá řada lidí stále myslí, že covid-19 je jen nějaký výmysl, a dokonce se objevují dezinformace o tom, že sestry a lékaři dostávají příplatky za to, aby falšovali počty nakažených? Vytvářet falešný dojem a dělat, že se vlastně nic neděje, by od zdravotníků a zdravotnic přitom bylo krajně nezodpovědné: jak by potom pacientům měli vysvětlovat, že pro ně v nemocnici není místo, nebo že není nikdo, kdo by se o ně mohl adekvátně postarat?
Cheb je přitom druhé nejpostiženější město v České republice a počty nakažených jsou zde úplně alarmující. Jak uvedl iRozhlas, 14 pacientů už muselo být z chebské nemocnice převezeno do okolních zařízení: do Rakovníku, Mariánských Lázní nebo Prahy.
Interní zdroje z nemocnice mluví o tom, že zatím se každému nemocnému dostalo odpovídající péče. Jenže strach, jak dlouho bude možné takto kritickou situaci udržet, sílí.
Antonín Jalovec, starosta Chebu, navíc uvedl, že jeho žádost o doktory a sestry z Armády ČR, kteří by personál v Chebu posílili, byla ministrem Janem Blatným (za ANO) nejprve zamítnuta. Teprve po urgenci se ministerstvo uvolilo a Chebu poslalo osm lůžek intenzivní péče. Jenže chybí personál, a tak v Chebu zavřela i tolik potřebná porodnice.
Regionální nemocnice, ty ve znevýhodněných krajích, jako je Karlovarsko nebo Ústecko především, dlouhodobě trpí nedostatkem zájmu ze strany centra republiky. Politici a političky ve vládě jakoby neviděli jiný svět než ten, který je bezprostředně obklopuje. Nejenom sever a západ republiky přitom postihuje celá řada problémů, které spolu přímo souvisí. Oslabující se zdravotnická péče patří k těm nejvážnějším z nich. Oproti dřívějšku jsou však nynější dopady regionálních nerovností ve zdravotnictví až mrazivě hmatatelné.
Autorka je komentátorka serveru A2larm
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.