Apolena Rychlíková: Jak řešit násilí na ženách? Dezinformační kampaň kolem Istanbulské úmluvy ukazuje, že v Česku to zatím nejde

Hysterie, že nám tu někdo cizí bude nakazovat, co smíme a nesmíme dělat, dosáhla vrcholu své několikáté vlny minulý týden. To proto, že projednání tohoto dokumentu se poslední červencové pondělí mělo diskutovat na vládě. Nestalo se tak, částečně i kvůli organizované kampani spolku Tradiční rodina, který na svých webových stránkách vyvěsil výzvu členům vlády. Lidé prostřednictvím předepsaného formuláře vyplnili své údaje a předepsaný text dopisu se odeslal všem ministrům a ministryním.

Čtěte také

Domácí násilí zažila třetina českých žen, Istanbulskou úmluvu potřebujeme, míní právník

Vláda tedy bod o Istanbulské úmluvě z programu vyškrtla a Česko tak zůstává jednou z mála zemí, která se k násilí na ženách nedokáže postavit čelem. Smlouvu, která je prvním důsledným dokumentem, který se toto násilí snaží definovat jako společenský problém a hledá způsoby, jak mu předcházet, ratifikovalo už 34 zemí.

Kdo podléhá ideologii?

Jen během minulého roku vyhledalo lékařskou pomoc kolem 168 000 žen, které se staly obětí domácího násilí. Celá třetina žen zažije za svůj život nějaký typ násilí. Specializovaní právníci a právničky vysvětlují, že Istanbulská úmluva je na jedné straně prevencí, na druhé straně může pomoci obětem násilí s následnou pomocí.

Čtěte také

Domácí násilí v časech koronakrize vzrostlo, o pomoc požádalo téměř o 40 % víc lidí

O tom se však debaty nevedou. Stejně jako v mnoha dalších případech sledujeme další bizarní podívanou, ve které se mnozí politici předhánějí v tom, kdo na adresu Úmluvy plácne větší nesmysl. Objevují se výkřiky, že my „naše ženy“ zvládneme chránit sami (zatím se to ale zjevně moc nedaří) a že na to není třeba žádných „ideologických“ dokumentů.

Odpůrci Istanbulské úmluvy šermují pojmy jako genderová totalita, útok na tradiční rodinu a pravidelně se na přetřes dostanou i takové hlouposti jako údajné trestání mužů za komplimenty. Nic takového samozřejmě smlouva neobsahuje. Diskuze o ní se přesto podařilo zahltit nepravdami a vyvolat u části lidí strach, že je někdo bude krátit na jejich právech. Největší díl odpovědnosti za to nesou ultrapravicové a konzervativnější strany, ale zbabělost předvedla většina politické scény.

Tradiční hodnoty?

SPD bije na poplach, že s Úmluvou přijde „postupný rozklad staletých základů a hodnot západní křesťanské společnosti, založené zejména na tradiční rodině coby jejím klíčovém pilíři“. KDU-ČSL zase diskuzi o konkrétních právních normách povýšila na náboženství. „Strana jasně hájí pohled na člověka jako na obraz Boží, který byl stvořen jako muž a žena. Odmítáme genderovou ideologii a hájíme lidskou důstojnost každého člověka,“ hlásají lidovci už od roku 2018.

Europoslanec a člen ODS Alexandr Vondra projevil strach o to, aby se z (jeho?) pindíka nestal náhodou sociální konstrukt. A v diskuzi nechyběl ani bývalý sociální demokrat, dnes zdivočelý proponent nahnědlé politiky Jaroslav Foldyna. Nejen tito lidé záměrně vyvolávají paniku a znemožňují vést věcnou debatu o Istanbulské úmluvě a stejně tak o problematice genderově podmíněného násilí u nás.

Apolena Rychlíková|foto:Jana Přinosilová

Vláda těmto kouřovým clonám ustupuje a dál tak problém řetězí. Namísto toho, aby vláda podobné snůšky nesmyslů odmítla s poukazem na jejich nepravdivost, podléhá nátlaku zájmových skupin. Ten je přitom ukázkou téměř stoprocentní ideologie. Bylo by to místy i k smíchu, kdyby důsledkem těchto kampaní nebyla reálná ignorace násilí na ženách. Na něm ale, pokud je mi známo, nic tradičního není.

Autorka je komentátorka serveru A2larm