Apolena Rychlíková: Globalizace potravinového průmyslu dopadá v krizi na naše peněženky. Je na čase klást důraz na udržitelnost
Pravidelné návštěvy supermarketů znamenají pro většinu z nás socializační vrchol dne. Při každodenním nakupování se ale nedá nevšimnout, že ceny některých potravin vyletěly za dobu pandemie strmě vzhůru.
Čtěte také
Nejcitelněji se zdražování dotklo ovoce a zeleniny, které se k nám dováží v rámci globalizovaného zemědělství ze všech koutů světa. Zavřené hranice, a fakt, že koronavirus ochromil celý svět, se projevují i v tak běžné rutině, jakou je nákup jídla.
A bude hůř: přichází další suchý rok a naše zemědělství bude dopady klimatické změny pociťovat s větší a větší intenzitou. A my s ním. Zdražování potravin se jen tak nezastaví a nese s sebou řadu důsledků. Dá se některým předejít?
Zemědělství, věc politická
Jako spotřebitelé jsme si zvykli kupovat si během roku všechno, na co si vzpomeneme. Nebereme přitom ohledy na to, odkud potraviny, které jíme, pochází, jak byly zpracované, za jakých podmínek, ať už pracovních, tak ekologických, se dostaly až do našeho nákupního košíku.
Čtěte také
Z cizích zemí dovážíme i takové potraviny, jako je mrkev, nebo brokolici, které se přitom dají pěstovat i v našich podmínkách. Právě tyto potraviny zaznamenaly nárůst cen až o tři desítky procent. Jenže kvůli koronaviru chybí v zemědělství pracovníci, často špatně placení. Namísto respektu a péče o půdu jsme upřednostnili její vytěžování za účelem maximalizace zisku.
V takovém koloběhu není ušetřený nikdo, příroda, ani lidé, kteří v zemědělství pracují. Koronavirus tento nesmyslný princip narušil a způsobil tak řadu krizí. Bludný kruh se tím uzavírá, protože chudí lidé přišli někde o práci a i u nás důsledkem toho dopadne zdražení potravin zase na tu chudší část populace. Může se tak stát, že ovoce nebo zelenina zmizí z jídelníčků nízkopříjmových vrstev.
Určitou cestu ven představují různé koncepty udržitelnosti a soběstačnosti, ale především lidé ve městech nemají žádné zahrádky, kde by si mohli pěstovat zeleninu tak, jak jsme to byli zvyklí vídat třeba u našich prarodičů na venkově. Podobně problematické je to s podporou lokálního zemědělství. I proto, že průmyslové zemědělství představuje v Česku vyloženě politický problém.
Mysli globálně, jednej lokálně
I u nás ale existují koncepty KPZ, nejčastěji městských komunit, které podporují malé zemědělce a dávají jim šanci pracovat s ohledem na budoucnost, maximálně udržitelně a férově.
Čtěte také
Tyto skupiny se zpravidla naváží na konkrétní dodavatele a po celý rok s ním spolupracují, znají jeho systém práce, občas mu pomůžou na statku, finančně zemědělce podporují a jednoduše budují vztah. Ten je totiž pro pochopení koloběhu zemědělského roku zásadní. Jako protislužbu dává zemědělec členům a členkám komunity pravidelně širokou paletu ovoce nebo zeleniny, ale jen vždy v takové míře, která je v souladu s ročním obdobím. V létě saláty, okurky a rajčata, na podzim dýně, brambory, cibuli, nebo třeba mrkve.
Celý systém tu stojí na vědomí, že ohleduplná péče o krajinu a půdu je důležitější, než naše spotřebitelské nároky. A že lidé, kteří v zemědělství pracují, by měli podstatě této práce rozumět a být za ni dobře placeni. Takové principy by měly být mnohem dostupnější a rozšířenější, stejně jako možnost nákupu bio potravin. Kvalitní jídlo nemůže být jen pro někoho, ekologie nemá být luxus, ale základní východisko pro naše jednání – osobní i politické.
Jsou to krize, co nás nutí o globalizované podstatě dnešního světa přemýšlet. Dnes ještě řešíme koronavirovou pandemii, za pár týdnů ale můžeme s hrůzou pozorovat, jak se do naší každodennosti vepisuje globální klimatická změna. Ta si žádá celosvětová politická řešení, stejně jako podporu lokálním projektům, které stojí na respektu k budoucnosti a prostředí, ve kterém žijeme. Třeba už jen proto, že v tom nejobecnějším měřítku je krajina nás všech, je veřejným dědictvím a podle toho bychom se k ní měli chovat.
Autorka je komentátorka serveru A2larm
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
