Apolena Rychlíková: Domácí úkoly? Smysl mají jen tehdy, když nepřispívají k prohlubování vzdělanostních nerovností
Zná to většina z nás, rodičů: vyzvednout děti ze školy nebo kroužků, dovést je domů a ihned zasednout k hromadě domácích úkolů nebo opakování před testy a zkoušením. Anebo obojí. Pak už jen večeře, hygiena, snad nějaké to čtení na dobrou noc, do postele a spát. Odpolední čas s dětmi během pracovního týdne jakoby ani neexistoval. Takřka všechen prostor zaberou práce do školy.
V České republice se už poněkolikáté za posledních několik let rozhořela debata o přínosu domácích úkolů. Především u dětí na prvním stupni se mluví o tom, že úkoly děti stresují, zatěžují rodiče a prohlubují problémy tam, kde už jsou i bez úkolů poměrně závažné.
Čtěte také
Dokládají to i některá data, která upozorňují na to, že stres ze školních povinností u českých dětí roste. Zmiňují se především oblasti přílišné zátěže a očekávání, to, že učitelé a učitelky chtějí po dětech práce moc, že chybí dostatek času pro mimoškolní aktivity. A především je kritizován způsob, jakým jsou většinově úkoly zadávány, i to, jak se dle školy mají plnit. Kritické hlasy namítají, že rigidně pojaté domácí úkoly neplní tolik žádanou funkci vzdělávat a inspirovat, motivovat k vědění. Naopak.
České vzdělávání se dlouhodobě vyznačuje jedním velmi problematickým rysem. A tím je určitý typ nevyzpytatelnosti v kombinaci s řetězením strukturálních nerovností. Zkrátka a dobře: může se stát, že natrefíte na průměrnou školu, ale skvělého učitele nebo učitelku. Anebo taky naopak.
Dědičnost chudoby
Škola je vynikající, ale zrovna třídní dítěte už tak dobrý není. Je to nahodilé. V regionech, kde se vyskytují dlouhodobé sociální problémy, pak školské systémy mohou vytvářet první významné bariéry. A domácí úkoly k tomu mohou přispívat.
Čtěte také
Jak uvádí Karel Gargulák, výzkumník a specialista na problematiku vzdělávání, je třeba zkoumat i kontext, v němž se zadávání domácích úkolů děje. Gargulák v otázce domácích úkolů zmiňuje především postavení zranitelnějších skupin. Nemusí se přitom jednat jen o lidi chudé nebo s nízkým vzděláním, ale třeba i cizince, pro které jsou domácí úkoly velmi náročnou disciplínou.
„V polarizované debatě o domácích úkolech se ztrácí význam toho nejdůležitějšího a to je kontext. Pokud pan učitel nebo paní učitelka smysluplný a promyšlený úkol zadávají, musí znát své žáky a podmínky, které mají doma k jeho splnění. Nemalá část dětí žije v chudobě, vícečetných domácnostech, kde nemají prostor pro plnění náročných úkolů. Zároveň se často nemohou spolehnout na pomoc svých rodičů, kteří jim s látkou nemohou pomoci,“ vysvětluje výzkumník.
Česko má dlouhodobé problémy s dědičností chudoby a nerovnosti ve vzdělávání k tomu velmi přispívají. Ukázaly to i covidové roky, kdy nezanedbatelná část domácností prostě ze vzdělávání úplně vypadla: bylo nad jejich síly učit se doma s dětmi. Z mnoha důvodů.
Domácí úkoly jsou v této problematice jeden z možných lakmusových papírků. Zkušenosti ukazují, že kdyby ubyly nebo se transformovaly v jiný typ opakování či měly dobrovolný charakter, který by umožňoval kreativnější typy zpracování, mohlo by to mnoha rodinám i řadě samotných dětí významně pomoci. Jak ale víme, české školství patří k těm nejvíce konzervativním v Evropě – a tak nejspíš žádné zásadnější změny po vzoru tolik vychvalované Skandinávie zatím nečekejme. Bohužel.
Autorka je komentátorka serveru A2larm
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
