Apolena Rychlíková: Andrej Babiš pracuje patnáct hodin denně. A to je špatně

14. září 2018
Premiér a šéf hnutí ANO Andrej Babiš během zahájení předvolební kampaně pro komunální volby

Premiér Babiš se během čtvrtečních interpelací navezl do stávajícího šéfa ČMKOS Josefa Středuly. Vadí mu, že odborový předák a jeho svazy pořád něco chtějí.

Stihl přitom uvést, že on sám pracuje patnáct hodin denně. Koho tím chtěl inspirovat, nevím.

Jan Gruber: Minimální mzda jako měřítko úspěchu

Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová

Všichni lidé v České republice musejí mít prospěch ze současného ekonomického růstu. Politici zleva doprava to dnes opakují tak hlasitě, až by se mohlo zdát, že jejich rozpory v ekonomických otázkách vzaly poprvé od sametové revoluce za své.

Středula v reakci na Babišův výrok poznamenal, že lidé v Česku pracují skoro nejvíce v Evropě, a že česká práce je v Evropě stále jedna z těch nejlevnějších.

Je sice pravda, že mzdy rostou (dokonce tak, až to některé lidi začalo znervózňovat), je ale také pravda, že po léta stagnovaly a různé skupiny - lidé na okraji, nižší střední třída nebo zástupy prekarizovaných, zatím nepocítily výhody konjuktury natolik, aby se to výrazně odrazilo na kvalitě jejich života. Navíc, a to je podstatné, rostou významně i základní náklady – například nájemné se zvyšuje skokově – během minulého roku to v průměru bylo o celých 14 procent.

Zdá se to neuvěřitelné, ale osmihodinovou pracovní dobu se podařilo zavést před celými sto lety. Do té doby spávali dělníci a dělnice běžně u strojů, pracovali většinu dne a jejich práva se ani zdaleka nerovnala lidským právům.

Váš problém, pane Babiši. Sorry jako

To se nakonec, tehdejším systémům navzdory, podařilo změnit, a tak už se sto krásných let můžeme radovat z toho, že i práce má své zákonné hranice. I přesto je ale porušování osmihodinové pracovní doby běžné. Stále se objevují místa, kde se po pracujících žádají přesčasy, někdy placené, ale někdy i neplacené. Na jejich zneužívání není nic dobrého ani zajímavého – naopak.

Petr Hartman: Babišova osvědčená taktika – slibem neurazíš

Andrej Babiš

Komu ještě nebylo slíbeno zvýšení platu, měl by se přihlásit u premiéra. Bude mít velkou šanci, že dostane přidáno.

Odbory se kromě levné práce snaží tématizovat i otázku délky pracovní doby. A nejsou, vzhledem k tomu, jak dlouho máme tu osmihodinovou, nijak radikální. Navrhují její snížení na sedm a půl hodiny denně při zachování mezd. Utopie? Ale kdeže.

Když se ohlédneme za posledním stoletím, je nutné mu přiznat monumentální dynamiku. Možná nikdy nešly technologie, věda, společenské možnosti tak rychle dopředu jako v průběhu 20. století. Jenže tyto dopady tak nějak neprokapaly napříč celou společností, neodrazily se na tom základním – na práci.

Petr Holec: Kauza H-System vysvětluje úspěch Andreje Babiše

Andrej Babiš

Už je z toho hezká česká tradice. Vrcholí sice letní prázdniny a s nimi i oficiální mediální okurková sezóna, českou politikou ale znovu hýbe velké téma. Zatímco před lety se do léta trefil toskánský politicko-lobbistický summit nebo jmenování úřednické vlády Jiřího Rusnoka, letošní okurkovou sezónu naplno zasáhla kauza H-System. A málokdo se z ní může radovat tak jako premiér a šéf ANO Andrej Babiš. 

Tvářit se, že osmihodinová pracovní doba je na věky věků daný úzus, znamená chovat se jako ti, kteří ji před více než sto lety odmítali – dost možná s podobnými argumenty. Pokud se jako společnost máme posunout ke kvalitnější budoucnosti, musíme být sociálně imaginativní mnohem víc.

Koneckonců: i renomované studie ukazují, že produktivita roste, když lidé pracují méně. A navíc: o tom, že potřebujeme šestihodinovou pracovní dobu psali i v takovém Forbesu. Takže to nemůže být jen socialistický výmysl! Teď už jen dávat pozor, aby se tyto „zlepšováky“ dotkly co nejširších vrstev a nezůstaly jen vymoženostmi pro ty nejsilnější nebo nejbohatší.

Apolena Rychlíková

Když Andrej Babiš říká, že pracuje patnáct hodin denně, myslí si asi, že je to pořád ještě možné brát jako opravdové hrdinství. Není tomu tak. Ve skutečnosti by jedinou adekvátní reakcí na jeho bušení v prsa mělo být lakonické: „To je ale váš problém, pane Babiši. Sorry jako.“