Antarktičtí plejtváci unikli hrdlu lahve

8. březen 2012

Monitor

Keporkak (Megaptera novaeangliae; také velryba hrbatá či plejtvák dlouhoploutvý)|foto:licence Creative Commons Attribution 3.0 Unported, Fritz Geller-Grimm

Kriticky ohrožení plejtváci obrovští z Antarktidy odolali následkům intenzivního lovu. Dokazuje to genetická studie.

Komerční velrybářství v průběhu 20. století téměř vyhubilo antarktický poddruh plejtváka obrovského Balaenoptera musculus intermedia. Ceněný úlovek z nich dělalo to, že antarktičtí plejtváci byli větší než plejtváci z jiných oceánů. Dosahovali délky přes 30 metrů a hmotnosti vyšší než 150 tun. Z původních 250 000 antarktických plejtváků se jejich populace zmenšila na méně než 400 jedinců, kteří se po ukončení lovu dokázali namnožit na současných 2 200 zvířat. Prudkému snížení velikosti populace vědci říkají efekt hrdla lahve. Jeho obvyklým následkem je ztráta genetické diverzity, která může mít negativní dopad na další životaschopnost populace. Antarktickým plejtvákům to však zřejmě nehrozí.

Ukázalo to zkoumání mitochondriální a mikrosatelitní DNA z 218 vzorků tkáně, které američtí biologové odebrali plejtvákům z Jižního ledového oceánu v letech 1990 až 2009. Výsledky studie odhalily překvapivě vysokou diverzitu, která těmto velrybám dává dobré šance na přežití. A jak se dokázaly vyhnout následkům hrdla lahve? Plejtváci mohou žít 70 až 100 let a éra intenzivního velrybářství byla poměrně krátká (1904 až 1972). Někteří z oněch 400 antarktických plejtváků, kteří unikli velrybářům, tak mohou být stále naživu. Právě dlouhověkost a překryv generací podle vědců umožnily, aby si kriticky ohrožený poddruh uchoval vysokou genetickou diverzitu.