Angela Merkelová v Moskvě a Washingtonu

Na rozdíl od svého předchůdce Gerharda Schrödera totiž novopečená spolková kancléřka stočila hovor s hlavou ruského státu také na témata, která Putinovým uším jistě nezněla ani trochu příjemně.

Tím prvním byla situace v Čečensku. Merkelová se podle svých slov hodlá zasadit o to, aby Evropská unie přispěla k pozitivnímu vývoji na severním Kavkazu. Dotkla se však také ruským parlamentem nedávno schváleného zákona, který má zesílit kontrolu státu nad nevládními organizacemi. Aby vstoupila v platnost, musí tuto zákonnou normu ještě podepsat ruský prezident. Ochránci lidských práv V Evropě i Spojených státech se obávají, že Kreml chce zákonem paralyzovat jedny z posledních institucí v zemi, které jsou ještě Putinovi nakloněny kriticky. Německá vláda hodlá proto podle Angely Merkelové velmi pozorně sledovat, zda budou mít poté, co zákon vstoupí v platnost, německé nadace i další organizace v Rusku možnost pokračovat ve své činnosti.

"Největšími příznivci demokracie v Rusku jsou Rusové sami," ubezpečil spolkovou kancléřku její ruský hostitel a poukázal na to, že konec konců ani na Západě není všechno, co se týká demokracie a lidských práv, v nejlepším pořádku. Angela Merkelová si však zjevně na věci dělá ráda vlastní názor - a po jednání s Putinem odjela do rezidence německého velvyslanectví, kde se setkala s představiteli opozice, novináři a vůči Kremlu kriticky smýšlejícími představiteli hospodářství. Na které zapůsobila už tím, že se s nimi bavila rusky.

Angela Merkelová chce, aby byly vztahy mezi Berlínem a Moskvou založeny na strategickém partnerství, v jehož rámci je možné diskutovat také o kontroverzních tématech. A že schopnost otevřeně debatovat i o věcech, na které obě strany nemají shodný názor, jednoduše k dobrému a přátelskému partnerství patří, prokázala německá kancléřka také koncem minulého týdne během návštěvy Spojených států. V Bílém domě strávila po boku amerického prezidenta George Bushe více než tři hodiny. Na následné tiskové konferenci mluvila o nové kapitole v bilaterálních vztazích a o nutnosti zintenzívnit kontakty mezi oběma zeměmi. Kromě zdůrazňování toho, že Německo a Spojené státy zastávají v hlavních politických otázkách shodný názor a vyznávají stejné hodnoty, si však Angela Merkelová dovolila také kritizovat americký zajatecký tábor Guantanamo.

Německá kancléřka se na poli zahraniční politiky profiluje jako sebevědomá představitelka regionální mocnosti. Je si vědoma své vlastní ceny a s prezidentem Ruska i Spojených států jedná z pozice rovnocenného partnera. A zdá se, že oni ji respektují. Angela Merkelová tak dokazuje, že proto, aby mohlo Německo udržovat s Ruskem a Spojenými státy přátelské a korektní vztahy, si ona nemusí s Putinem nutně tykat, jako to dělal Schröder. Určitá střízlivost a věcnost, se kterou kancléřka k Bushovi a Putinovi přistupuje, jí umožňuje hájit zájmy své země bez toho, aby, jak napsaly Süddeutsche Zeitung, muselo Německo "zaprodat svou demokratickou duši."