Andrej Zubov tvrdí, že Rusku hrozí uzavření se do sebe

Profesor Zubov během svého krátkého pobytu v Praze pronesl na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy přednášku o historicky daných tendencích někdejší i současné ruské politiky.

Zubov popírá, že by dějiny Ruska byly naprosto unikátní, že v Rusku existuje jakási zvláštní civilizace. Dle něj se lidé k takovým tvrzením uchylují především proto, aby světu vysvětlili, proč se nemá do záležitostí Ruska plést. A že každé „svinstvo“ je ospravedlnitelné touto svébytností Ruska. Zubov uvádí jako příklad předsedu Ústavního soudu Ruské federace Zorkina, který prohlásil, že důležitým svorníkem ruské státnosti je nevolnictví.

Také Rusko, podobně jako Evropa, vycházelo podle Zubova původně z antických tradic a chápalo vztah světa k lidské osobnosti jakožto k hodnotě nejvyšší. Postupně se ale cesty Ruska a Evropy rozešly, zejména po rozkolu světového křesťanství. Rodící se ruské impérium se ale přesto neustále vracelo na Západ, aby tam hledalo nápady i inspiraci.

Cesta modernizace Ruska na konci 17. století za cara Fjodora Alexejeviče a jeho sestry Sofie ovšem původně vedla přes Ukrajinu. Dle Zubova to byla dlouhá pouť, ale poevropšťování Ruska se mohlo odehrávat skrze blízkou kulturu.

Ruský historik Andrej Zubov byl kvůli kritice zahraniční politiky své země vůči Ukrajině propuštěn|foto: Martin Dorazín

Tuto cestu, ale násilně ukončil Petr I., který z polsko-ukrajinského modelu přejal model protestantský německo-holandský. Jedním nejhorších kroků, který měl napomoci rychlé modernizaci, pak bylo zavedení nevolnictví, které rolnictvo zbavilo všech práv.

Tato násilná cesta byla podle Zubova procesem brutálního ohlupování lidu. K roku 1917 ale po alexandrovských reformách 19. století vznikla zhruba šestinová vrstva lidí, o nichž bychom dnes mluvili jako o kreativní třídě. Jak se ale ukázalo, bylo to málo.

Zubov považuje události roku 1917 ne za pokrokovou revoluci, ale za strašlivou archaickou kontrarevoluci. Lenin a další bolševici si podrobili naprosto nevzdělané a nerozvinuté masy, využili světové války a chyb, k nimž v ní došlo. Rozpoutali vzpouru, v níž lidu slíbili půdu, mír a chléb. Výsledkem bylo ale jen nové nevolnictví.

Tyto události navíc Rusko znovu uzavřely a izolovaly. A v zemi se rozvíjelo nové, komunistické náboženství. To přispělo k nové trivializaci a zhrubnutí celé společnosti. Ta se pak postupně otevírala - od Světového festivalu mládeže v roce 1956 přes léta šedesátá, perestrojku, pád Sovětského svazu, pokusy o ruskou demokracii v letech devadesátých - ale následoval návrat tradičního ruského autoritářství.

Velká říjnová socialistická revoluce, 1917|foto: Public domain, neznámý

Dnes dle Zubova je Rusko na rozcestí a hrozí, že pokusy o uzavření ze strany ruského režimu budou úspěšné.