Analýza programu před volbami do EP: ČSSD

Jenže jak teď přesvědčit voliče, že jsou eurovolby ve skutečnosti referendem o Topolánkově kabinetu, když už tento kabinet hezkých pár týdnů neexistuje?

Nutno přiznat, že ČSSD pojala svůj program velkolepě a pěkně ze široka: zabírá celých 56 stránek, což je v letošních volbách rekord. Pokud ovšem odečteme fotografie, program proti dopadům ekonomické krize na Českou republiku a společný manifest Evropské strany sociálně demokratické, zůstanou nám dvě stránky úvodních slov stranického lídra Jiřího Paroubka a volebního lídra Jiřího Havla a sedm stránek vlastních představ ČSSD o evropské budoucnosti. Pojďme se na ně podívat podrobněji.

Jakkoli i zde sociální demokraté opakují představu referenda číslo dvě o vládě Mirka Topolánka, eurovolby pojímají přeci jen šířeji: jako pokračující souboj mezi levicí a pravicí. S levicí spojují program prosperity, sociálních práv a jistot pro celou společnost, s pravicí podporu jen pro silné. Hlásí se k evropskému konceptu sociálně tržního hospodářství obohacenému o rozumně pojatou dimenzi životního prostředí, o pravici říkají, že chce tento model měnit ve prospěch majetnějších vrstev. Není to zrovna přesný popis, ale sociálním demokratům rozhodně nelze upřít snahu dát i volbám do Evropského parlamentu ideologický obsah.

Ve stejném duchu program pokračuje i v kapitolce věnované hospodářské krizi: interpretuje ji jako selhání pravicové neoliberální doktríny. Protikrizová opatření v této fázi sice podle sociálních demokratů směřují k bankám a průmyslovým podnikům, ale krize postihne hlavně obyčejné lidi. Pro ně je třeba vytvářet sociální štít, pracovní příležitosti a zlepšovat jejich postavení na trhu práce. ČSSD předpovídá období poklesu hospodářství a vzestupu nezaměstnanosti a vyslovuje se pro společnou evropskou akci. Zajímavé je, že v programu navrhuje kroky, které směřují spíš k domácímu než celoevropskému publiku: Zastavit snižování sociálních výdajů a místo toho podpořit poptávku. Zastavit plošné snižování daní a sociálního pojištění a místo toho se vrátit k progresivnímu zdanění nejbohatších. Teprve na šestém místě výčtu je skutečně evropský problém: regulace cen monopolních subjektů. Až na to, že celoevropský monopol nemá snad žádná firma v těch oblastech, které ČSSD vypočítává, tedy v telekomunikacích a energetice.

Právě v energetice ale sociální demokraté přicházejí s originálním, i když obtížně realizovatelným požadavkem. Podobně jako všichni ostatní poučení naposledy ukrajinsko-ruskou plynovou krizí volají po společné evropské energetické politice. Současně ale popisují i nový energetický pořádek, zabraňující členským zemím vyvážet svou energetickou neodpovědnost do druhých zemí a zatěžovat svou neodpovědností v podobě vysokých cen domácnosti a podnikání v druhých zemích. Pokud to ČSSD myslí vážně, čeká ji velký díl práce i doma, aby se Česko v nejbližších letech nestalo z vývozce elektřiny jejím dovozcem.

Zajímavý rozpor najdeme i v dalších částech programu. Strana například píše, že za hlavní cíl své politiky považuje zvyšování kvality života a že tímto cílem naopak není jásot nad statistikami, vyjadřujícími růst bohatství nebo růst hospodářských veličin. Proč ale na jiném místě programu stojí, že v naší zemi potřebujeme vysoký hospodářský růst, abychom se vyrovnali vyspělejším zemím Unie, a že byl tento proces úspěšně zahájen rekordními růstovými tempy za vlád sociální demokracie? Škarohlíd by si snad i mohl myslet, že ČSSD pracuje jenom s těmi statistikami, které se jí zrovna hodí.

Zdaleka nejroztomileji ale vyznívá program sociálních demokratů v oblasti, která je jim nejbližší. V kapitolce nazvané Evropský sociální model mimo jiné píší, cituji: "Významným prvkem sociálního modelu je rovnost. Stále jsme nedořešili skutečnou rovnost mužů a žen. Ženy dosud čelí diskriminaci v získávání pozic v zaměstnání i společenském a politickém životě." Konec citátu. Dejme sociálním demokratům za pravdu. Vždyť i na jejich kandidátce mají ženy pouze šest z celkových devětadvaceti míst. A to si skutečně žádá razantní celoevropskou akci.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .