Anabáze s imunitou

Alespoň drtivá většina poslanců zvedla ruku pro příslušný návrh.Tváří tvář blížícím se volbám dokonce nikdo nenašel odvahu zvednout ruku proti. Jen hrstka zákonodárců se hlasování zdržela. Je zajímavé, že právě tento návrh změny ústavy putoval parlamentem několik měsíců a na řadu se dostal až na poslední řádné schůzi před volbami. Vzhledem k palcovým titulkům na prvních stranách všech celostátních deníků může jít o dobře promyšlenou taktiku poslanců, jak vyslat voličům signál, že naslouchají jejich přání. Ve světě neobvyklý rozsah imunity totiž většina veřejnosti kritizovala. Zákonodárci na tyto výtky reagovaly většinou slovy, že se jim rozsah imunity rovněž nelíbí. Zároveň však pokaždé našli nějaký důvod, proč návrh odmítnout. Pár týdnů před volbami už podobnou taktiku nepoužili.

Zda jde o změnu postoje většiny zákonodárců, nebo pouze o populismus, o tom se občané budou moci přesvědčit podle všeho až po volbách. Každá změna ústavy musí totiž získat ústavní většinu i v senátu. A k příslušnému hlasování může dojít až po volbách. Tedy v poněkud jiné atmosféře, kdy už politici nebudou taktizovat kvůli získání přízně voličů. Samozřejmě to neplatí úplně stoprocentně. Někteří senátoři totiž mohou mít před očima blížící se další volby, které by na podzim měly rozhodnout o novém obsazení třetiny křesel v horní parlamentní komoře. Zkrátka nelze vyloučit, že volební rok může nakonec skutečně přinést posun v pojetí imunity. Přesněji řečeno té části, ve které by hájení poslanců a senátorů mělo skončit v okamžiku vypršení funkčního období. Pokud by je tedy už předtím kolegové během řádného období nevydali do rukou orgánů činných v trestním řízení.

Ostatně to mohou udělat už nyní. Rozdíl je v tom, že pokud vydání odmítnou, mají nyní orgány činné v trestním řízení definitivně smůlu. Pokud by návrh prošel i v horní parlamentní komoře, mohli by si na příslušného senátora či poslance počkat a začít ho stíhat po vypršení jeho mandátu. Přesto nelze hovořit o zcela jiném pojetí imunity, jak je momentálně výsledek hlasování politiky prezentován. Změněna nebyla například ta pasáž, která se týká přestupků.

Pro připomenutí ocituji z české ústavy: "Za přestupky poslanec nebo senátor podléhá jen disciplinární pravomoci komory, jejímž je členem, pokud zákon nestanoví jinak." Konec citátu. Zákon v této souvislosti dává poslancům a senátorům možnost, vybrat si, zda jejich přestupky bude řešit policie či úřady, nebo jejich kolegové v parlamentu. Zároveň zůstala zachována i ta pasáž, která praví, že poslance nebo senátora lze zadržet, jen byl-li dopaden při páchání trestného činu nebo bezprostředně poté. Příslušný orgán je povinen zadržení ihned oznámit předsedovi komory, jejímž je zadržený členem; nedá-li předseda komory do 24 hodin od zadržení souhlas k odevzdání zadrženého soudu, je příslušný orgán povinen ho propustit. Zkrátka určité výsady zákonodárců by i po odsouhlaseném zrušení tzv. doživotní imunity měly zůstat větší, než je v civilizovaném světě obvyklé. Přesto někteří poslanci varují před chmurnými zítřky. Například komunistický poslanec Vymětal před lety v souvislosti se snahou zrušit tzv. celoživotní imunitu tvrdil , cituji: "Na konci volebního období budou stát před poslaneckou sněmovnou a před senátem řady příslušníků policie, a jak poslanci a senátoři vyjdou ze sněmovny a ze senátu, neb jim skončil mandát, tak jim budou nasazovat klepeta." Konec citátu poslance Vymětala.

V rozhovoru pro dnešní Hospodářské noviny se zase poslanec za ODS Marek Benda obává, že před volbou prezidenta pozavírá policie patnáct opozičních poslanců a bude po legraci. Pokud by slova obou politiků byla podložena pádnými argumenty, pak by skutečně musela jít legrace stranou. Byl by to totiž podnět k přemýšlení o tom, zda skutečně žijeme v právním státě. Pokud totiž někteří politici mají obavu, že mohou být neodůvodněně zatýkáni a vězněni, pak je buďto v nepořádku práce policie a justice, nebo si někteří zákonodárci vymýšlejí a zbytečně straší veřejnost. Přesto ani první varianta by neměla být důvodem pro rozsáhlou ochranu zákonodárců. S trochou nadsázky lze říci, že bez imunity by mohli mít silnější motivaci k vytváření většího tlaku na kvalitnější práci orgánů činných v trestním řízení. Což by spoluobčané rozhodně přivítali více, než snahu zaštítit se proti případnému šlendriánu rozsáhlou imunitou.

Další komentáře z pořadu Názory a argumenty si můžete vyhledat v sekci Radio na přání .