Alžírsko v proměnách

První známí obyvatelé na tomto území byli Berbeři, i když v odlehlé části území leží i pohoří Tassilli, známé svými prehistorickými jeskynními malbami. Pak se jako mnoho ostatních území tato středozemská oblast stala mezi lety 46 až 429 součástí Římské říše. Odtud přicházeli otroci, ale třeba i divocí lvi do římských arén. V dnešní Annábě se taky narodil svatý Augustin, také tu patřil k místní zlaté mládeži. Po Římanech si tady centrum své říše založili germánští Vandalové, kteří ve smyslu svého jména ničili města i Řím. Následovali je Byzantinci, dokud na vytrvalých koních nepřijely oddíly muslimských Arabů, kteří celou oblast přeměnili.

Na území dnešního Alžírska se vystřídalo mnoho arabských a berberských panovnických rodů. Roku 1529 přišli na řadu osmanští Turci. Ti se snažili udržet pevná islámská pravidla. O Alžírsku té doby si můžeme trochu udělat představu díky filmům o dobrodružstvích Angeliky, která je vláčena po moři i po souši. Ano, v době jejího života byli právě Alžířané známi především jako piráti a námořníci a v té době se taky prohlubovalo spojení s Francií. Po oslabení Osmanské říše využili Francouzi příležitost a do roku 1847 se Alžírsko stalo francouzskou kolonií. Ale ne jen tak obyčejnou.

Francouzi se do Alžírska museli podle všeho zamilovat, protože do žádné jiné kolonie se jich nikdy tolik neodstěhovalo. Vytvořily se přímo oblasti, kde žili jen francouzští, španělští a italští zemědělci a venkov připomínal téměř Evropu jak kulturně, tak i schopností využít ekonomickou prosperitu. Ani vláda nepovažovala Alžírsko za kolonii, ale jako přímou součást Francie v zámoří. Když vypukla 2. světová válka, právě v Alžírsku a sousedním Maroku se zformovalo mnoho vojenských a dobrovolnických jednotek, které pod velením de Gaulla osvobozovaly Francii od Němců.

Po válce ale následoval rozpad koloniálních říši. I v Alžírsku došlo k dlouhým bojům mezi Národní frontou osvobození a francouzskými jednotkami. Nakonec se asi milión obyvatel musel vystěhovat do samotné Francie, s nimi šlo i mnoho Alžířanů. I kvůli této válce došlo k utužení státního zřízení ve Francii a atentátům na prezidenta de Gaulla. Prezident Ahmed Ben Bella tak roku 1962 mohl vyhlásit nezávislost. Při volbách roku 1992 by zvítězila fundamentalistická Islámská fronta spásy, kdyby nebyl vyhlášen výjimečný stav, a nedošlo tak k nevyhlášené občanské válce.

Od té doby přišlo o život asi 100 000 obyvatel, přičemž hlavně venkov občas terorizují jednotky islámských bojovníků. Prezident Bouteflika roku 1999 naštěstí situaci uklidnil "Národní dohodou", po níž došlo k ukončení boje s většinou ozbrojených skupin.
My si můžeme vychutnávat tlemcenské víno, pojídat sušené datle, číst v díle místního rodáka Alberta Camuse. Nebo si užívat fotbalové hry francouzského Alžířana Zinedina Zidana. Stejné kořeny mají herci Audrey Tatou a Jean Reno. Taky si ale můžeme uvědomit, že mnoho mladíků, kteří protestují na pařížských předměstích a zapalují auta, často patří ke třetí generaci alžírských vystěhovalců, kteří si přejí získat aspoň nějakou naději na životní šance v nové zemi.

Seriál Stereotypy vysíláme v magazínu o světě, jeho rozmanitosti a problémech Sedmý světadíl.