Alkohol na veřejnosti

Ústavní soud zrušil dobříšskou vyhlášku proti opilcům s vysvětlením, že obecní zastupitelé ve své snaze vymýtit alkoholismus na veřejnosti potřebují mít oporu v zákoně. Bez něj z právního hlediska nepřiměřeně zasáhli do práv občanů opít se podle libosti, kde chtějí. Zákona je tedy bohužel třeba, otázkou ale je, jak by měl vypadat. I v Dobříši vyhláška připouštěla výjimky. Konzumaci alkoholu v centru města připouštěla o vánočních trzích a městských májových slavnostech. Jejím smyslem byla ochrana obyvatel a dětí před nevhodným chováním opilců a narkomanů. Je ale v moci zákonodárců rozlišit nevhodnou veřejnou konzumaci alkoholu od té vhodné? Jak by asi v paragrafovaném znění vypadala věta, že v případě vítězství nad Kanadou se opilý vlastenec nedopouští přestupku, potácí-li se a pokřikuje se státní vlajkou? A co by si v Dobříši počali s místním notorikem, který by na náměstí dodatečně osamoceně slavil triumf našich hokejových hrdinů s láhví ještě v srpnu s trikolórou?

Jsou země, kde se na ulici nepije a nikoho nenapadne, že by tomu mohlo být jinak. Když už jsme u hokeje, tak například v Kanadě. Někomu zkrátka tato praxe vadí, někomu ne. Řešením by byl zákon, který by legalizoval vyhlášky. Co prospěje Dobříši, nemusí vyhovovat Praze, která vydělává na popíjejících turistech. Odtud kacířská otázka: Nesluší demokracii spíše vyhlášky než zákony?