Alexij II. a ruská současnost
V úterý se konal v Moskvě velkolepý pohřeb zesnulého patriarchy moskevského a vší Rusi Alexije II. Do jisté míry bylo v této události cítit stav současného Ruska, které stále hledá vlastní cestu a nedokáže se rozejít se smutnou, imperiální minulostí. Zaznívají hlasy, podle kterých vakuum po komunistické ideologii zaplňuje pravoslaví. Jaké byly tedy životní osudy a jaká byla osobnost nejvyššího představitele Ruské pravoslavné církve?
Poslední ruský patriarcha, občanským jménem Alexej Ridiger, se narodil v estonském Tallinu v rodině pravoslavného duchovního, který do této země emigroval po říjnové revoluci. Sovětský moloch si ovšem rodinu Ridigerovu stejně našel. Mladý Alexej ovšem zejména v šedesátých letech udělal závratnou církevní kariéru. V roce 1968 se stává metropolitou a nejvyšším představitelem Estonské pravoslavné církve. Zároveň je v letech 1964-1986 šéfem správy Moskevské patriarchie. V roce 1990 se po smrti svého předchůdce Pimena stává hlavou Ruské pravoslavné církve.
Všechny komentáře se shodují v tom, že 18 let v tomto úřadu se odehrávalo v době pro církev velmi šťastné: Alexij II. byl do svého úřadu vybrán v tajné volbě ze tří kandidátů a navíc v situaci, kdy stát do záležitostí ruského pravoslaví vůbec nezasahoval. Z toho pramenila jeho mimořádná autorita jak v církevních kruzích, tak i mezi prostými věřícími. Z Alexije II. se zkrátka velmi rychle stává obroditel ruského pravoslaví, jemuž do ruky hrálo i to, že postkomunistické Rusko si zatím nevytvořilo žádnou novou státní ideologii a dokonce ani národní myšlenku, a tak vcelku samozřejmě sáhlo po tom, co už přes tisíc let má - po pravoslaví.
Alexij II. je považován i za patrona sjednocení domácí a zahraniční pravoslavné církve, k němuž došlo v loňském roce. Značné prestiži se těšil také v zahraničí, přestože to byl právě on, kdo vehementně bránil pronikání a činnosti jiných konfesí na ruském území, a že také on je jako většina ruských vysokých církevních hodnostářů přinejmenším podezírán ze spolupráce s někdejší všemocnou KGB, na jejíž práci se měl podílet pod tajněpolicejní přezdívkou Drozdov. Přímo z KGB ovšem vyšel i současný ruský premiér - a vůbec: V dnešním Rusku se na podobnou minulost nijak zvlášť neohlíží. Zejména v případě člověka, který se v posledních dvou desetiletích o obrodu ruského pravoslaví zasloužil tolik, jako právě Alexij II.
