Alexandr Mitrofanov: Syndrom bdělého čtenáře a odlišná realita
Tuto úvahu nastartovalo prohlížení webu tapolitika.cz. Je v našich podmínkách unikátní tím, že zveřejňuje překlady původních článků ruských autorů o situaci v jejich zemi.
Nejde přitom pouze o texty Putinových odpůrců. Byl tam i známý novinář Oleg Kašin, který vyznává ruský nacionalismus jako větší hodnotu než politický režim.
Čím více informací o oblasti, v níž se mnoho lidí v Česku nevyzná, protože neumí tak dobře jazyk a nemají čas sledovat situaci a relevantní zdroje, tím lépe.
Dnes snad není nutné někoho přesvědčovat, proč má pro českého občana chápání procesů, které probíhají v Ruské federaci, vskutku veliký smysl.
Ten, komu to nedošlo ani po loňském pořadu státní televize Rossija 1, který vrátil do oběhu všechny stereotypy sovětské propagandy stvrzující invazi roku 1968 jako akt internacionální pomoci, měl nedávno další šanci.
Velvyslanectví Ruské federace v Bratislavě zveřejnilo na své stránce tvrzení spisovatele Svjatoslava Rybase, který se odvolával na slova jednoho z pilířů sovětské propagandy Valentina Falina, kterýžto pán tvrdil, že invazní vojska pozval do Československa Alexander Dubček, aby potlačila kontrarevoluci.
Pro člověka, který žije v Česku vlastními starostmi a Rusku se naposled věnoval někdy v 90. letech, to může vyznít překvapivě. Navíc jsou mezi námi i lidé, kteří ve skrytu duše pochybují, zdalipak to není nějaká bouda.
Cosi jako propaganda, kterou zdálky řídí Američani. Svádí to k tomu. Přitom jak Rybas, tak Falin, natož ruský velvyslanec v Bratislavě, nedávno ještě v Praze, jsou zcela reální lidé a se svými postoji se vůbec netají. Naopak je šíří.
Zpět k webu tapolitika.cz. Zaznamenal jsem v některých reakcích na věci, které tam jsou, právě onen syndrom bdělého čtenáře.
Jinými slovy se lidé zdráhají uvěřit, že si mohou v češtině přečíst o dění v Rusku od ruských autorů, kteří v zemi žijí, věci, které se jim zdají přehnané, vytržené z kontextu a opět, cosi jako ta propaganda.
Mám letité zkušenosti se zpracováním informací z Ruska. A mám velké pochopení pro tento syndrom. Dost dlouho to trvá, než člověk pochopí, že nejde o překrucování reality. Pouze se jedná o realitu, která se vyvíjí a řídí podle zcela odlišných pravidel. Dovolte mi čerstvý příklad.
Sedmatřicetiletý Viktor Krasnov ze Stavropolského kraje může dostat rok natvrdo. Důvod? Dvě udání, po kterých ho nejdříve zkoumali v psychiatrické léčebně a pak obžalovali. Udání napsali dva partneři v internetové debatě na téma existence Boha.
Krasnov je přesvědčený ateista, uvedl, že Bůh není. V síti byl pod nickem, nicméně ho tajné služby vypátraly a soudkyně poslala na pozorování do blázince, protože „psychicky zdravý člověk nemůže nevěřit v Boha“.
Po sérii výhrůžek a návštěvách tajných na pracovišti jeho matky, kde šéfy přesvědčovali, aby ji propustili, protože „její syn je nebezpečný extremista“, běží nyní soud.
Pokud někomu tento ověřený příběh nestačí, může číst s klidným svědomím Mateřídoušku.
Autor je komentátorem deníku Právo
Další komentáře z dnešních Názorů a argumentů si můžete poslechnout v našem audioarchivu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
