Alexandr Mitrofanov: Rusy v emigraci nemá cenu házet do jednoho pytle
Mnozí lidé mají tendenci zahrnovat všechny současné občany Ruské federace, kteří emigrovali a žijí mimo jiné i v Česku, do stejné kategorie skrytých či otevřených příznivců Putinova režimu. Jde však ve skutečnosti o odlišné a navzájem nepřátelské skupiny.
Ruský server Meduza, který pracuje ze zahraničí, zveřejnil výpovědi ruských emigrantů v Gruzii, kteří se aktivně účastní protestních demonstrací proti putinizaci v režii gruzínské vlády.
Čtěte také
Programátor Anton řekl: „Chodím na tyto akce, protože právě tady je teď bitevní pole demokracie s diktaturou… Vládnoucí strana jako kdyby se utrhla ze řetězu, jako kdyby se do ní nastěhoval Putin! My jsme odjeli z Ruska, ale putinismus přijel za námi... Musíme to zastavit alespoň tady, když to tam nevyšlo.“
Hudebník Artěmij Maslov: „Stydím se, že když jsem žil v Petrohradu, protestů jsem se příliš neúčastnil. Kdybych před pěti lety chápal, že začne válka, víc bych se snažil. Ale v Rusku už tehdy byla cítit beznaděj. Tady mají lidi ještě nějaký vliv, ještě můžou něco změnit!“
Kdo to dovolil?
Další účastník ankety, Kirill, pověděl: „Jednou na mítinku jsme se s kamarádkou hlasitě bavili rusky a přišli mladí Gruzínci, co prý tady pohledávám. Bylo vidět, že jim za chvíli bouchnou saze. Anglicky jsem odpověděl, že nikdo neví líp, co nadělá zákon o cizích agentech, než moji přátelé, ruští novináři, a že nebýt tohoto zákona v Rusku, nebyl bych tady. Hned se jim změnila nálada, dokonce mi poděkovali, že jsem přišel.“
Čtěte také
Alexandr Archangelskij je jeden z těch ruských novinářů, kteří byli nuceni zemi opustit. Devátého května šel zkoumat bývalé krajany do berlínského Treptow parku, kde měly sraz staré struktury milující Putina.
„Je to paradox. Soudě dle cen aut, kterými tito lidé přijeli, se jim ekonomicky docela daří. Jenže vnitřně setrvávají v pozdně sovětském stavu ‚rozčileného chudáka‘. Potvrzuje to tezi, s níž přišla agentura Levada v roce 1994, že sovětský člověk se dál množí i po rozpadu SSSR a že žádné vnější faktory včetně ekonomických nedokážou změnit jeho vědomí ani zformovat nové politické instinkty,“ napsal Archangelskij.
Málem těmto jedincům praskaly žilky, když na místě svého srazu zahlédli výstavu Putinismus, která dokládala zločiny režimu. Reagovali ve dvou fázích. Nejdříve to byl vztek: „Kdo to dovolil?“ Pak podvědomé hledání načálstva, které to musí zakázat. A nakonec vlastní jednání: „Starší muž mává mobilem a vykřikuje: ‚Dávejte bacha, všecko zdokumentuju!‘“
Starší dámy se hlasitě pohoršovaly nad fotografiemi zvěrstev, která Rusové napáchali na Ukrajině. „Je to pro ně osobní urážka, narušení jasného obrazu jejich světa… Smyslem jejich oslav je touha postavit zeď mezi sebou a realitou, která nastala po 24. únoru 2022,“ napsal Archangelskij.
Byl to samozřejmě jen střípek. Chtěl jsem na něm ale ukázat, že Rusy v emigraci nemá cenu házet do jednoho pytle.
Autor je komentátor serveru novinky.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
