Alexandr Mitrofanov: Připravený pas k emigraci versus boj s mloky

15. duben 2016

Názory a argumenty

Slyším to v debatách s mladými lidmi tak často, že už to nedokážu přehlédnout. „Já v tom Blbákově nebudu! Nechci žít v zemi, kde je přes polovinu obyvatel nakaženo nenávistí, xenofobií, zlobou ke všemu, co převyšuje jejich úroveň, a mají v tom podporu z nejvyšších politických míst! Zkrátka a dobře, pas mám připravený!“

Jednou jsme v takto utvořené atmosféře začali probírat, kam by se tak mohlo prchnout. Vždyť leckde hnědne i takzvaná stará Evropa pod tlakem z Východu skrz místní politiky hrající na temné struny národních mentalit. Navíc americká demokracie v němém úžasu kouká na Donalda Trumpa a zatím si nevymyslela způsob, jak jeho tažení v čele pudů demokraticky zastavit.

Tak jsem jim poradil Nový Zéland. Zabralo to, ale jen do chvíle, kdy jsem dodal, že švagrův český kamarád, který tam měl v úmyslu zůstat co nejdéle, aby se vyhnul očekávaným průšvihům ve zbytku světa, odjel zpátky do Evropy, protože jeho přítelkyni dusil příliš prostý život bez přidané, hlavně kulturní hodnoty.

Mladý člověk to má mimořádně složité. Říkám to bez ironie. Překypuje sice energií, kterou předtím ani potom už nikdy tak velkou mít nebude. Ale zároveň více než často neví kudy kam.

Čtěte také

Záběr z další debaty: „Chtěl bych něco udělat i osobně, aby se příšerný stav české společnosti změnil. Šel bych do politiky. Ale kam? V ČSSD mě sežerou milovníci starých pořádků. Zelení jsou fajn, ale není mi blízká jejich filozofie. ODS bývala na mě vždycky moc konzervativní, a teď navíc šilhá po náccích. Že by TOPka? Ale ta nemá velkou váhu...“

Moje vstupy do těchto úvah bývají neskutečně nudné. Mluvím o převaze nenávistných hlasů jako o věci, která sice bije do očí, ale není fatální.

Logo|foto:Český rozhlas

O možnosti, aby se dali dohromady lidé, kteří vůbec nemusí spolu souhlasit ve spoustě pohledů na svět, ale shodnou se na tom, že další prezidentské období Miloše Zemana či Andrej Babiš premiérem by bylo vyšinutí, které může tuto zemi těžce poškodit.

Kvůli tomu není ani nutné vstupovat do politiky, stačí využít své volební právo. A říkám další banality, které nezmění podstatu světa ani neučiní lidský rod lepším, ale jejichž dodržení může dát nejen mladým lidem do ruky hlavní nástroj demokracie: volební většinu v rozhodujícím okamžiku a na rozhodujícím místě.

Čtěte také

Zároveň si uvědomuji, že právě mladý věk přirozeně generuje přání udělat dobrý skutek hned a vidět jeho příznivé následky když ne teď, tak aspoň do tří dnů. Myslím si, že šance tu jsou. Jako příklad takového chování, které není spojeno s okatou angažovaností, natož marketingem, ale zaslouží si hodnocení nejvyšší, bych rád uvedl počínání muže, jenž sice mezi úplně mladé nepatří, ale cestu ukazuje.

Ředitel teplického gymnázia Zdeněk Bergman vysvětlil v odpovědi na přívaly špíny, kterou je schopna společnost vyprodukovat, proč nehodlá ustoupit bytostem, jež po něm žádají vyloučení studentky, která vyznává islám, jen za to, že ho vyznává. Řekl to jasně, klidně a srozumitelně. Člověk se postavil mlokům.

Autor je komentátorem deníku Právo.

autoři: ami , Alexandr Mitrofanov