Alexandr Mitrofanov: Polykání ropuchy v přímém přenosu

25. červenec 2013

Karlu Schwarzenbergovi patří slova o tom, že v politice je někdy nevyhnutelné spolknout ropuchu. Řekl to v souvislosti s trafikami pro exposlance Šnajdra, Fuksu a Tluchoře. Ropuší pokrm tehdy koaličníci polykali veřejně a ostudně, ale nevypadalo to, že by jim působil větší žaludeční potíže.

Na tuto tradici nyní navazuje část sociální demokracie. Byl jí jako ropucha určen Jan Fischer. Záměr předvést lidem seriál, v němž se věci mění od základu a z hrdých odmítačů ropuších řízků se postupně stávají jejich slabošští konzumenti, se vcelku daří.

Nejdříve měla celá ČSSD funkci ministra financí pro zadluženého prezidentského kandidáta, který nikdy odborníkem v této branži nebyl, za nepřekonatelnou překážku byť k jednání o tom, že by Zemanovu (formálně Rusnokovu) vládu podpořila.

Leckdo by si mohl myslet, že se Miloš Zeman utnul a že bude muset následovat Fischerův odchod. Vždyť odhodlanost sociální demokracie vypadala pro lidi tak důvěryhodně. A byla naprosto podložená. Tedy pro každého, kdo má nebo chce mít oči otevřené.

Jenže Zeman hraje velké hry. Zná sociálnědemokratické pappenheimské jako málokdo. Fischer byl vybrán právě proto, že je jeho trafika donebevolajícím porušením všech myslitelných pravidel a především Zemanova prohlášení, že v Rusnokově vládě budou samí čistí a na slovo vzatí odborníci.

Rovnice je prostá. Kdyby ČSSD nakonec spolkla tak exemplární ropuchu, pak by s ní bylo možné zametat dle libosti. A Zeman, jak ukazuje vývoj událostí, se v ničem nezmýlil. Seriál běží, posun k tomuto závěru je zřetelný. Předseda poslaneckého klubu sociální demokracie Jeroným Tejc to po pondělní schůzce se Zemanem předvedl jako dobře nacvičenou roli.

Řekl, že pro něj osobně je Fischer důvěryhodnější a kompetentnější než jeho předchůdce Miroslav Kalousek. Averzi ke Kalouskovi nařizuje sociálnědemokratickému funkcionáři politický profil i voliči. Chybí však argument, proč je Fischer důvěryhodnější a kompetentnější. Historka s jeho splácením dluhů z kampaně důvěru nevzbuzuje. Na rozdíl od Kalouska, který před nástupem do vlády dlouho získával ostruhy ve sněmovním rozpočtovém výboru, Fischer se státními financemi nikdy bezprostředně nepracoval.

Kromě toho je tu okolnost, která činí z Tejcova srovnání těchto dvou mužů komickou záležitost. Nezapomněl předseda sociálnědemokratických poslanců, ke které straně se Fischer na konci svého premiérského období přihlásil? Vždyť to byla zrovna Kalouskova TOP 09.

Lidé v ČSSD, kteří se spolu s Tejcem chystají na ropuší řízek, však dobře vědí, co činí. Opírají se o stejné voliče jako Zeman. A ze zkušeností s tímto elektorátem dobře vědí, že racionální argumentací, natož dodržováním pravidel dosáhnou leda toho, že jim tento druh voličů vyznávající pevnou ruku na úkor parlamentní demokracie přestane rozumět. Museli by se vrátit z vysoké politiky do běžného života. Raději už tu ropuchu.

Autor je komentátorem deníku Právo.

autoři: ami , Alexandr Mitrofanov
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.