Alexandr Mitrofanov: Konec dějin a povstání stařen

Francis Fukuyama formulaci „konec dějin“ patrně mínil jako Andrej Babiš formulaci, že není politik. Americkému filozofovi jen ze srovnání všech typů uspořádání, kterými prošla společnost, vypadla nejlépe liberální demokracie s tržní ekonomikou. Domníval se, že dává největší šance co největšímu počtu lidí žít ve svobodě a prosperitě.

Jako příslušník generace tatínka této ženy mám a měl jsem i tehdy, když Fukuyama s touto hypotézou přišel, zcela jiný dojem. Dobro na závěr vítězí pouze v pohádkách. Dějiny, které měly takto – byť s nadsázkou – skončit, tehdy pouze zažily další zatáčku, tentokrát k rozumu. Nyní se to vyrovnává.

Mladá žena, o níž je řeč, pár dnů předtím, než na tento vývoj zareagovala, zažila jízdu vlakem ze severní Moravy do Prahy a musela naslouchat zvukovému doprovodu spolucestujících.

Čtěte také

Možná se to stalo poslední kapkou, protože téma, tedy uprchlíci, které nikdo z diskutujících neviděl, natož ve vlastní zemi, ale věděli o nich všechno, pak způsob zpracování informací a nakonec poplatnost tomu nejhoršímu, co lze o lidské inteligenci říci, vykonaly své.

Vyvolaly stesk po konci dějin à la Fukuyama. Tedy po liberální demokracii, což je skutečně cíl útoků, které jdou zvenčí a u nás jsou s ulehčením přijímány velkým množstvím lidí, od těch bez jakýchkoli úspěchů ve vzdělání až po akademiky s tituly před jménem a po něm. Stýská se jim také, ale po světě před zatáčkou k liberální demokracii. Chtěli by se do něj během další, opačné zatáčky ještě za svého života vrátit.

Logo|foto:Český rozhlas

Lidé, kteří vstoupili do dospělosti po listopadu 1989, budou muset vynaložit velké duševní úsilí, pokud jsou jako ta naše mladá žena, aby pochopili, proč jde vývoj tak divnou, podle jejich názorů – a podle Fukuyamy! - nelogickou cestou. Důvod lze hledat v různých více či méně učených vysvětleních. Na to v této úvaze není dost místa. Ale když už jsem mluvil o pohádce, nabízím jednu s možným náznakem problému.

Je to O rybáři a rybce. Co bránilo stařeně zůstat u nových necek, které si od kouzelné rybky původně vyžádala? Tak dobře, ať na ni nejsme moc tvrdí: mohla se zastavit u dobrého domku místo chatrče, v níž bydlela. Kdepak, i toto jí bylo málo.

Čtěte také

A to neměla kolem sebe politiky a obchodníky, kteří jí od rána do večera říkají vše, co o sobě chce slyšet, jen aby jedny volila a od druhých kupovala i šunty. Neslyšela, že je solí země a nejcennějším lidským kapitálem, protože je prostá a nekomplikovaná ve svých přáních a úsudcích.

Tyto stařeny momentálně povstaly, kam oko dohlédne. Mladá žena, jejíž postesknutí tuto úvahu zahájilo, nejspíše zažije další cyklus, který skončí tím, že se stařena vrátí k děravým neckám. Snad předtím, řízená lidmi většího rozumu, ale zlého ducha, všechno kolem sebe nerozmlátí. Jak se to stalo v minulém století.

Autor je komentátorem deníku Právo.