Alexandr Mitrofanov: Dva nesmiřitelné póly ruské společnosti

31. březen 2017

Do militarizované dětské složky režimu Vladimira Putina zvané Junarmija lze vstoupit až od osmi let věku. Nedávno se za velké publicity kremelských médií takto přijalo v Moskvě najednou 10 tisíc školáků. Ministr obrany Sergej Šojgu jim vysvětlil, že smyslem jejich života má být ozbrojená obrana ruských dějin.

Ale v severoruském městě Čerepovec projevili iniciativu. Za spolupráce tamních úřadů a organizace paragánů militarizovali místní mateřskou školku. Založili v ní klub, kde malí caparti musí napodobovat vojenské zvyklosti v malinkatých kopiích uniforem jednotlivých druhů ruských ozbrojených sil.

V Samaře zas povinně nahnali více než dva tisíce místních studentů na tříhodinové politické školení vedené gubernátorem. Včetně agitačního filmu Ne extremismu! Gubernátor Merkuškin mimo jiné sdělil, že je jedním z přednostních cílů rozvratné činnosti CIA. Podél zdí stáli frekventanti vojenských škol v uniformách.

V Tomsku se utrhl na studenty učitel dějepisu a občanské nauky. Sdělil jim, že jsou liberálové, tudíž fašisti, a že nevědomky vystupují jako pohůnci Anglosasů, kteří mění svět tak, aby v něm vládla polozvířata.

A nakonec kanál REN TV známý svou loajalitou k moci sdělil, že žáci, kteří se orientují podle mobilu, mají nejvíc pětek, protože jim to rozežírá mozek.

Logo

Kreml má problém

Toto jsou příklady reakce státní moci na fenomén, který dnes doslova otřásá Ruskem. Nikdo neměl tušení, že minulou neděli vyjde po celé zemi na protestní akce proti korupci tak velké množství mladých a velmi mladých lidí.

Teď se zpětně dohledávají příčiny a musí se uznat, že intelektuální síla ruského prostředí je stále obdivuhodná nehledě na staletí, po která se svobodná mysl z tohoto prostoru odstraňovala – státní mocí za aktivního přispění méně chytré části obyvatelstva.

Za necelý týden od protestů začaly být některé věci jasnější. Ve společnosti jsou dva protichůdné póly, mezi nimiž není možná shoda už v ničem. Na jednom konci jsou lidé režim tvořící a režimu sloužící, na druhém ta část mládeže, která si vytvořila vlastní svět, v němž tento režim nemá místo coby zjev z nepřátelského vesmíru.

Gubernátora Merkuškina studenti vypískali ve chvíli, kdy nechal policií odvést jejich nevidomého kolegu, protože se mu nelíbila jeho kritika. Tomského učitele studenti odmítli a někteří z jeho hodiny demonstrativně odešli. S mobilem a informačními technologiemi umí zacházet žáci a studenti zpravidla násobně lépe než redaktoři kremelských televizí.

Nikdo neměl tušení, že po celé zemi vyjde na protestní akce proti korupci tak velké množství mladých a velmi mladých lidí

Žili doposud na síti – ale teď svůj onlajn doplňují velmi výrazně offlajnem v ulicích ruských měst. Mají plné zuby společnosti, v níž vládnou ti, koho – ve většině případů oprávněně – považují za toxické tupce, kteří je chtějí nahnat do svých chlívů, kde platí pouze korupce.

Protesty ale nebyly pouze dílem mládeže, bouřili se lidé všech věkových kategorií, kteří sdílejí pocit beznaděje z feudalizovaného státu. Kreml má problém. Putin zatím zareagoval stereotypně: jde o prý nepřípustné zárodky arabského jara a Majdanu. Zavání to tupým násilím.

Autor je komentátorem deníku Právo

autoři: ami , Alexandr Mitrofanov
Spustit audio