Alena Scheinostová: Pražské Jezulátko

2. březen 2023

Ještě si pamatuju den, kdy mě máma místo do školky vypravila na procházku Prahou. „V jednom kostele tam mají malinkého Ježíška a toho převlékají jako panenku.“ To mě uchvátilo. Převlékání panenek mě tou dobou bavilo stejně vášnivě jako hraní na střílečky a indiány, které jsme pro genderovou spravedlnost v rodině provozovali se starším bráchou.

Ježíšek v kostele mě pak sice poněkud zklamal, protože byl zavřený vysoko ve vitríně a nedalo se na něj sáhnout, natož si ho převléci, ale byla to ta z životních ran, přes které se lze vcelku snadno přenést – asi jako když zjistíte, že bosí karmelitáni ve skutečnosti normálně nosí boty.

Čtěte také

Až mnohem později mi při interview prozradila jedna z dam, které se o Jezulátko starají, že na sošku nesmí sáhnout jen tak někdo. Dává to smysl. Z hlediska religiózního se nehodí, aby figurku samotného Syna Božího, které se připisují zázraky, osahával jen tak někdo. Péče o ni, včetně převlékání, je svěřená karmelitánským sestrám. A kromě toho jde o mimořádně vzácnou a křehkou uměleckou památku.

Přes Itálii ze Španělska se k nám dostala už na začátku 17. století, ale sama je ještě o pár desítek let starší. Dřevěné tělíčko je potažené voskem a přes něj se Jezulátku obléká plátěná spodní košilka.

A teprve na ni patří barevné královské roucho, ve kterém jsou sošku zvyklí vídat poutníci a turisté, kteří do malostranského kostela Panny Marie Vítězné za Jezulátkem tak rádi chodí. Roucho musí mít jeden určitý střih, aby sedělo, a i tak je nutné dávat velký pozor, aby starobylá figurka nepřišla třeba o ručičky.

Dar od papeže

Precedens by tu byl, Jezulátko už jednou bez ruček skončilo. Za to ale nemohla žádná z oblékaček, ale zdivočelí Sasové, když v roce 1631 obsadili Prahu, kostel a klášter vyplenili a sošku zahodili mezi haraburdí. Na nové ručičky si Jezulátko muselo počkat až do návratu mnichů za několik let.

Čtěte také

Dnes má figurka oblečků víc než – řekněme – běžná manželka prezidentského kandidáta. Podle karmelitánů je jich několik set a ty nejstarší a nejcennější jsou kulturními památkami. Flanelka mezi ně, pokud vím, nepatří, nosilo už ale třeba ukrajinskou a samozřejmě českou šerpu, má skautský kroj, svatební šaty a také nejméně jeden kroj lidový, s vyšívanými folklorními motivy.

Jeden obleček mu darovala císařovna Marie Terezie, jiný zase řeholnice z Číny, které model ozdobily mořskými perlami, korály a čínskými znaky. Další do Prahy přivezl spisovatel Paolo Coelho a jednu ze tří korunek, které se Jezulátku připevňují nad hlavu, věnoval při své zdejší návštěvě v roce 2009 nedávno zemřelý papež Benedikt XVI.

Alena Scheinostová

Ty nejhezčí kousky z Ježíškova šatníku si lze prohlédnout v malém muzeu za presbytářem kostela. Může tam přijít každý, i vrah, kdykoli je kostel otevřen. Pohrát si s nimi sice nemůžete, ale už jenom za vidění ta čtyřsetletá rozmanitost určitě stojí.

Autorka je redaktorka Katolického týdeníku

autor: Alena Scheinostová
Spustit audio