Alena Scheinostová: Odhalit tajemství
Sluší se v den zahajující velké křesťanské svátky zacitovat z Bible. Připomeňme tedy citát z evangelia podle Marka o tom, že „nic není skrytého, aby to nebylo zjeveno, ani nic utajeného, aby to nevyšlo najevo“. Výtečně se totiž hodí nejen na popis konečného odhalení nejskrytějších lidských pohnutek na světle Božím, jak jej zamýšlel evangelista, ale i na jeden aspekt té každoročně opakované celospolečenské hry, které říkáme „vánoční chystání“.
Právě dnes je ten den, kdy se to všechno provalí. Už nebudete muset otvírat šatní skříň jen bokem, aby si manžel nevšiml stativu na fotoaparát, chatrně zakrytého plesovými šaty. „Ještě že má dcera ten maturák až v lednu,“ proběhlo vám během uplynulých týdnů několikrát hlavou. Večer stativ vyprostíte a hrdě ho přenesete pod stromeček.
Mami, teď sem nechoď!
Nebudete se už tvářit neurčitě, když se tatáž dcera bude zlobit, kam zase zmizel klíč od skříňky v koupelně, takže se nedostane pro ty náušnice s listem z cannabisu, jestli je tam tedy dala – protože už skříňku budete moct odemknout a balíček s náušnicemi s výchovnějším zirkonem přidat ke stativu.
Čtěte také
Zase už budete moct pouštět kočku do komory, protože krabice s cukrovím poputují do kuchyně a kočka bude moci užírat o něco svobodněji – pokud ovšem tuto část „skrytého“ neobjevila už dříve rodina a nenechala na Vánoce jen žalostný zbyteček. A zákaz „mami, teď sem nechoď!“ zase už bude souviset jen s adolescentními náladami, a ne s tajnými záchvaty předvánoční tvořivosti.
Mluvíme kolem Vánoc o tajemství, zamýšlíme se nad Vtělením, nad návratem slunce, a ačkoli už to nebereme vážně, ještě si věštíme z rozkrojených jablek, plujících skořápek, z odlévaného olova. A zdá se, že tajné shánění, vyrábění, schovávání a konečně prozrazování do celého tohoto proudu organicky patří. Určitě je v tom něco z dětského úžasu, který jsme objevili v kojeneckém věku, že se totiž obličej ukrytý za dlaněmi v pravou chvíli odkryje a ústa řeknou „kuk“.
Velké dary netřeba
Napodruhé, nejpozději napotřetí už je nám jasné, že se to stane znovu, že „překvapení“ zase přijde – a přesto nás to baví. A stejné je to s odhaleními vánočními: skrýváním a jeho prozrazením, které je sice očekávatelné, ale přesto přináší vždycky znova potěchu.
I proto mají svůj kus pravdy ti uvědomělejší mezi námi, kdo nám opakují, že nejsou potřeba velké, drahé dárky. Radost ze samotného odkrytí tajemství, z napětí a jeho uvolnění, přinese právě tak vybalení klíčků od mercedesu jako uštrikovaná šála.
Starý dobrý Johan Huizinga by to potvrdil a připomněl by, že on o „homo ludens“ – člověku hrajícím si, jehož hravost dala povstat celým kulturním systémům – psal už bezmála před sto lety, křesťanství z nich nevyjímaje. Pojďme si tedy hrát – na Vánoce, o Vánocích, s pohledem na Děťátko v jeslích. Protože pokud jde o děťátka, těm o hraní není nic potřeba vysvětlovat.
Autorka je redaktorka Katolického týdeníku
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
