Alena Scheinostová: Když jsou ty Vánoce
Možná že vám ty Vánoce jdou každý rok spíš na nervy. Chaos, výdaje, spousta práce okolo, vlezlé reklamy, podivný sladkobolný pop, který se odevšad tlačí do uší, instantní duchovno, servírující představy „Ježíše na kříži ztrápeného, jak se usmívá na ty, co zpívají“, obligátní setkávání s příbuznými, které pomalu ani neznáme jménem.
Do toho všeho sem tam i nějaký ten lidový kazatel, který znenáhla vystoupí z davu a hrdelním hlasem pronese, že „o tom to ale není, protože je to o tom pokoji, ztišení a schopnosti se zastavit“ – čímž pokazí tu trochu radosti i těm, kdo zrovna začínali mít dobrý pocit, že to letos konečně všechno stihnou.
Čtěte také
Vypadá to, že jsme se jako společnost vymanili z jednoznačných, kolektivně sdílených náboženských či ideových rámců, ale neopustili jsme představu, co „by se mělo“, pouze jsme v tom výrazně znejistěli.
Neboli co se týká Vánoc, tušíme, že by něco měly znamenat, ale tak zcela jsme si nesrovnali, co přesně, proč a jakou formu tomu všemu dát – a tak jsme každoročně vystavení pokušení napěchovat do nich tak nějak všechno. Je zajímavé, že tato nejistota nastala současně s možností zařídit si to každý po svém – jak je to ostatně s každou svobodou.
Čtěte také
Výsledně se snažíme sladit vlastní očekávání a potřeby s někdy konkrétně formulovanými, ale velice často spíš jen tušenými očekáváními a potřebami těch druhých, komerce a společnosti okolo.
Hezké po svém
Znáte to: bramborový salát nejíte a otravuje vás ho vařit, ale když tady Petr ho tak rád. Kapra byste za jiných okolností nevzali do pusy, vlastně vám smrdí, ale když ony jsou ty Vánoce. Kolik lidí by se asi sešlo na všech těch vyčerpávajících předvánočních večírcích ve firmách a sborech, kdyby dorazili jen ti, které to tam autenticky baví?
A vůbec, co by zbylo z Vánoc? Slavily by se vůbec nějaké, kdybychom škrtli všechno to, co nás na nich obtěžuje a na co nadáváme?
Čtěte také
Možná by zůstalo jen pramálo. Ale konečně by doopravdy záleželo na každém. Lidoví kazatelé by si ponechali svůj pokoj a ztišení, Neckář Ježíše, co se navzdory ztrápenosti pěkně usmívá, Petr bramborový salát, jeho sousedi tlačenici na adventním trhu, jejich hudební kamarádi Rybovku, katolíci betlémy a stromečky vystavené ale opravdu až od Štědrého dne, židé by se usmívali pod fousy a támhle Dvořáčkovi by si řekli – super, všichni slaví Vánoce, tak to můžeme v klidu letět k moři.
Nejspíš se to tak leckdy už dávno děje, to jen je v člověku neustále nějaké to pošilhávání, že správné a nejsprávnější jsou věci jen tehdy, když je jako my vidí a dělají i všichni ostatní… A ani pak nejsme spokojeni.
Tak letos zkusme být. Je kolem nás spousta lecčeho ošklivého, bomby a povodně, výročí masakrů i odcházení blízkých, drahé máslo, povinné ručení a kdo ví, co ještě. Udělejme si to tedy hezké. A přejme těm druhým, když to chtějí mít hezké po svém. Nevěřím, že se to někde neprotne.
Autorka je redaktorka Katolického týdeníku
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
