Martin Fendrych: Vánoce vnímáme jako svátky míru. Válka nás unavuje. Ale můžeme se octnout tam, co Ukrajinci
Vánoce a Štědrý den, spolu s Velikonocemi epicentrum církevního roku pro křesťany a největší svátek skoro pro každého. Svátky pokoje, rodiny, míru, které se, jak už dlouho víme, změnily ve svátky nákupů, shánění, svátky pro Zásilkovnu a další doručovací služby. Svátky povinné spotřeby.
Zároveň to budou třetí Vánoce, kdy na Ukrajině zuří válka. Válka, na kterou jsme si tady u nás už zvykli, která nás čím dál méně vzrušuje, válka, o které se pravidelně píše, že nás už unavuje, a průzkumy veřejného mínění tu únavu potvrzují.
Čtěte také
Křesťané si o Vánocích oživují paměť. Připomínají si, že se Bůh narodil jako člověk do světa. Přesněji do chlíva, protože svět není místo pro Boha. Katolíci toho narozeného Boha navlékli do zlata a drahých kamenů, udělali z něj Jezulátko, aby ten malér, to nevítání a odmítání Boha, zakryli.
Vánoce jsou pro věřící neodmyslitelné od Velikonoc, tedy od popravy Ježíše a jeho zmrtvýchvstání. Pro nevěřící je to jen pohádka a nesmysl. Berou jen Vánoce, jesličky, dárky. Ježíšova oběť, ukřižovaný Bůh, to je něco, co se nedá slavit. A na věčný život samozřejmě nevěří.
Naše pohodlí a naše svoboda
Jak do toho vánočního spěchu a obdarovávání zapadá Ukrajina? Je vůbec slušné ji do tohoto svátečního času tahat? Je rozumné si s ní ty „šťastné a veselé“, jak si přejeme, kazit? Nemáme snad nárok, právo, aspoň jednou za rok nechat ten svět okolo sebe plavat, odpočívat a starat se o sebe nebo o svou rodinu, na kterou jindy nemáme čas?
Čtěte také
Nedávno jsem ve svém okolí, mimo jiné taky v jednom křesťanském, protestantském sboru, požádal o pomoc při shánění spacáků pro jednu ukrajinskou oblast. Obrátil se na mě člověk, který mnoho let pracuje s Ukrajinci, ti mají rodiny a známé blízko válečné fronty. Lidé tam mnohdy doma mrznou a potřebují pomoc. Rozeslal jsem maily, ohlašoval to i osobně, čekal jsem, že lidé budou nosit buď spacáky použité, nebo nové.
Ozvalo se jich jen velmi málo, nejméně právě v tom křesťanském sboru. Kdybych tu výzvu udělal před Vánoci v roce 2022, lidé by mě tehdy spacáky a dekami zavalili. Letos skoro nic, velmi chabý zájem. Jedna starší dáma mi spací pytle slíbila a řekla: „Vůbec nechápu, jak to lidem může být jedno? Vůbec jim nerozumím, dát spacák je přece úplné minimum...“
Předpokládám, že část těch oslovených lidí posílá peníze a pomáhá snad jinak, ale zároveň vidím, jak se solidarita s Ukrajinou smrskla, jak tamní utrpení, které je rok od roku horší a horší, devastace té země je děsivá, jak to ukrajinské utrpení už lidi unavuje a zajímá je čím dál méně.
Čtěte také
Není to naše utrpení, na nás bomby a rakety nepadají, nás nezabíjejí, čím dál víc lidí by bylo pro, aby si Rusko ukouslo kus Ukrajiny výměnou za mír. Dodám: výměnou za dočasný mír, výměnou za mír, který Rusko nechce.
Když se vrátím k Vánocům a náboženskému roku, najednou vidím paralelu: jak se na Ukrajině před časem narodila touha po svobodě, jak ji Rusové přišli zničit, jak se Ukrajinci obětují i za nás, za naše pohodlí a za naši svobodu. Ale ono nás to jejich obětování a utrpení unavuje, chceme svůj klid, zvlášť o Vánocích, o těch našich svátcích klidu a míru, si nechceme kazit náladu válkou a hrůzami.
Bohužel to ale nejde. Zatímco my budeme sledovat vánoční pohádky a uši nám skoro na každém kroku budou bičovat Jingle Bells, zatímco budeme dávat pozor, abychom nespolkli kost z vánočního kapra, na Ukrajině bude mnoha lidem, mnoha dětem a starým ženám a mužům zima, protože jim Rusové zničili elektrárnu, teplovod, plynárnu. Budou čekat, jestli přijde další nálet, jestli k nim spadne další raketa. Smutné Vánoce, smutný konec roku.
Tak na ně během Vánoc aspoň mysleme. Není nijak nemožné, že se i my dostaneme do jejich situace.
Autor je komentátor Aktuálně.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
