Martin Horálek: Katolická tradice jubilejních roků

Tradice jubilejních roků je velmi stará. Židé ho slavili jednou za padesát let. Býval to rok kompletního restartu. Člověk při něm dostal příležitost obnovit svůj vztah s Bohem, s druhými lidmi i s přírodou.

Čtěte také

Martin Horálek: Česko-vatikánská smlouva bez emocí

V praktické rovině šlo třeba o odpuštění dluhů, propuštění otroků ze služby nebo navrácení půdy, která byla poskytnuta jako zástava. Také pole byla toho roku ponechána ladem, aby mohla přirozeně regenerovat. Židé tím projevovali své přesvědčení, že veškeré stvoření pochází od Hospodina a člověku je pouze propůjčeno k užitku.

Katolická tradice jubilejních roků má svůj původ ve 14. století. Nejdřív se slavily jednou za století, pak po 50 letech, později dokonce každý 25. rok. Za vykonanou pouť k římským bazilikám získávali věřící plnomocné odpustky.

Poutníci naděje

Dnes je sice mohou získat v téměř v každé významnější svatyni na světě, ale i tak se příští rok do Říma chystá na 35 milionů poutníků. Motto jubilea zní Poutníci naděje. A papež František si ho nevybral náhodou.

Čtěte také

Martin Horálek: Neuspěchaný advent

Vize církve jako nositelky naděje pro svět je leitmotivem jeho pontifikátu. Ne vždy se ale setkává s pochopením. František s podlomeným zdravím tuší, že se éra jeho vlády chýlí ke konci. A tak nadcházející svatý rok může být významný i z toho důvodu, v jaké kondici předá církev svému nástupci.

Ať už to ale se současným papežem i s jeho církví dopadne jakkoli, naděje je bezpochyby tím, co současný svět potřebuje. Vždyť bez naděje se nedá žít. Minimálně ne šťastně. A tak si zachovejme naději. Věřme, že dobro a láska nakonec porazí všechny temnoty světa. Kdy jindy bychom tomu měli věřit víc, než právě o Vánocích?    

Autor je dramaturgem náboženské redakce České televize